O zlých samotářích přehled
Kamil Zeman
O zlých samotářích je soubor tří povídek Ivana Olbrachta, vydaný roku 1913. Vychází z prostředí cirkusáků, tuláků a lidí na okraji společnosti, kteří bojují o udržení zbytků své důstojnosti a svobody. Tito jedinci jsou zatlačeni za hranice zákona. To je dostává do ještě větší izolace a probouzí se v nich zlo. Skládá se z těchto povídek: Joska, Forko a Pavlínka Rasík a pes Bratr Žak.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize O zlých samotářích. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (6)
"Lidé jimi opovrhují. Proč, těžko říci. Vedou jiný život. Snad lehčí, snad méně lehký než ostatní, ale jiný a těm ostatním nesrozumitelný. A to k opovržení stačí." (str. 68)
Přesto zlí samotáři z Olbrachtových povídek nesou v sobě cosi archetypálního a sympatického: Joska nechává svůj život plynout volně, podobně jak plyne Jizera, s jejímž zpěvem souzní; hrubý rasík z povídky druhé po smrti své ženy najednou hledá cit a souznění u svého psa, který jej však vrací do drsné reality vzrostlé z jejich minulosti; a konečně bratr Žak z poslední povídky má stále znovu a znovu touhu dělat své umění dokonale, být mistrem...
nalezeno v knihobudce, zdárně dočteno...ze všch povídek dýchá zmar a zášť těžkého života..nejvíc odlehčený je snad život Josky hned v té první....nenávist vůči společnosti, trudnomyslnost, jediné, co většinu postav žene vpřed je pomsta...smutné, místy až hnusné (Rasík a pes , nebo pasáž z Bratra Žaka , kde Fricek vyrovnává svůj účet..nebo spíše zadělává do budoucna...) a právě tak věrné vykreslení bídy, nespokojenosti, těžkého života zanechává hluboký dojem...pocity si budu pamatovat dlouho....
podrobné komenty u jednotlivých povídek...
https://www.databazeknih.cz/povidky/rasik-a-pes-11518
https://www.databazeknih.cz/povidky/joska-forko-a-paulina-11516
https://www.databazeknih.cz/knihy/bratr-zak-57451
Související novinky (1)
3 000 eknih zdarma ke stažení
08.10.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha O zlých samotářích v seznamech
v Přečtených | 48x |
ve Čtenářské výzvě | 2x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 39x |
v Chystám se číst | 24x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
prvotina lidé na okraji společnosti tuláctví, bosáctví, vagabundáž
Část díla
- Bratr Žak 1913
- Joska, Forko a Paulína 1913
- Rasík a pes 1913
Autorovy další knížky
1991 | Biblické příběhy |
2005 | Nikola Šuhaj loupežník |
1937 | Golet v údolí |
1982 | O mudrci Bidpajovi a jeho zvířátkách |
1963 | Žalář nejtemnější |
Moc pěkná knížka. Jazyk je drobounce zastaralý ("Jedl jda..."), ale krásný. Ty tři povídky by mohly klidně splynout do jednoho příběhu, protože jsou o tomtéž - o lidech nějakým způsobem na okraji společnosti, kteří ale nejsou v jádru zlí (jakkoliv název k tomu vede), ale způsob jejich života, kterým společnost opovrhuje je vede k tomu, že oni opovrhují společností. Tak se jeví zlí. Řeší naprosto základní otázky přežití, a když se s nimi člověk sžije, má pochopení i pro krádež - protože ani ta není zlá. Nejsou to podvodníci, kalkulátoři, hajzlíci, tuneláři apod., jsou to všechno obyčejní lidé, kteří chtějí přežít a užít trochu života - nicméně jsou společností odsouzeni k samotářství. První povídka Jozka, Forko a Pavlína je o třech náhodně se potkajících se outsiderech, který každý řeší svůj problém a když spolu začnou spolupracovat, ukáže se, že si neumí dělit odpovědnost. Druhá povídka, Žak (později přepracovaná na Bratr Žak), je téměř bassovská óda na cirkusáky, s tím rozdílem, že tu není žádná rodová sláva a lesk manéže, ale chudoba, nuzota potulných komediantů, kejklířů a artistů, shluku naprosto asociálních osob, z nichž duchem celého ansámblu je právě Žak, bratr hlavní postavy. S tím ostře kontrastuje jejich artistické umění, které dělají poctivě a cvičí do zmrtvění těla - přesto je potkává přesmutný osud vyděděnců. A třetí povídka Rasík a pes mě nejdřív mátla, protože jsem nevěděl, že "rasík" je Olbrachtovi synonymum pro outsidera mimo společnost. To je příběh muže a ženy a jejich psa, jak táhnou krajinou a nikde je v podstatě nechtějí.
Z mého popisu by se mohlo zdát, že je to všechno o naprosté bezútěšnosti. Není. Ti lidé jsou sice na okraji, ale jsou živí, nejsou to podvodníci, ani organizovaní zločinci, mafiáni nebo prostitutky. Jsou to uvěřitelné figury, které podle mě mají dobré srdce, ale mají tak strašně málo možností to projevit! Z toho jde na čtenáře sklíčenost, ano. Olbrachtovi se povedlo prostě nasvítit kraj společnosti aniž by se nad tím dojímal, aniž by ho romantizoval a dokonce aniž by ho karikoval. Myslím, že se skrze tyto tři povídky dotkl opravdu života a to opravdu oceňuji.