Obrazy z Rus přehled

07.04.2023

Podobné knihy jsou víc zprávou o svých autorech než o předmětu popisu. V daném případě je to ovšem zpráva nelichotivá.

Náš Karel Havlíček se z maloměstských českých poměrů dostal do Moskvy a zjevně mnohému nerozuměl. Maločeský nacionalista má problémy pochopit, jak funguje mnohonárodnostní a mnohonáboženská říše, jak důležití pro ni byli přistěhovalci z Německa, Dánska, Francie, Gruzie atd. Všechno, co může, hodnotí z pozice jakéhosi česko-německého soupeření, co se z té pozice hodnotit nedá, mu uniká. O židech nám radši nic nepoví, "aby se zlosti vyhnul". Jako polehčující okolnost mu počítejme, že v tehdejší Praze o poměrech v ruské říši nevěděl nikdo téměř nic.

Kde však autor vykresluje nějaký ten obraz ze života a nepokouší se o širší výklady, tam ukazuje svůj pozorovací talent. Mne zaujal zejména popis univerzitní zkoušky z češtiny (byla organizovaná úplně po vojenském způsobu) a popis bohoslužeb (kvůli kontrastu s pozdějším pověstným Havlíčkovým antiklerikalismem).

Pověstné Havlíčkovo rozčarování z ruského nevolnictví a z ruské slavjanofilské komunity v této knize čtenář nenalezne. Ty se nachází v Havlíčkových dopisech, které jsou mnohem osobnější než Obrazy z Rus.

Carské Rusko z toho nestudujte, a o českém národním obrození si taky radši dělejte obrázek jinde.

10.02.2023

(SPOILER) Jak se žilo kdysi, žije se i dnes, nejednomu bez penze. Chudneme a příští senioři... Asi je troufalé zamýšlet se nad státním rozpočtem. Založit státní penzijní fond, oddělený aby peníze se množily pro důchody a začít hned např. i sta miliardy nedávat na zbrojení, ale pro zajištění důstojného stáří, každý by dostával minimální plat a na nad standart by čerpal z majetku, který si stihl vytvořit.