Oči modrého psa přehled
Gabriel García Márquez
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/317735/bmid_oci-modreho-psa-kzi-317735.jpg
3
97
97
Gabriel García Márquez bol kolumbijský spisovateľ, jeden z hlavných predstaviteľov latinskoamerického magického realizmu. Za prínos do svetovej literatúry 20. storočia dostal v roku 1982 Nobelovu cenu. Zbierka poviedok Oči modrého psa je knihou plnou emócií a éterickej ľahkosti ľudských túžob. Jednoduché príbehy sú prekladané pointami s nevšednou fabulačnou schopnosťou autora tak, aby po ich dočítaní zapadli jedna do druhej ako prsty na rukách.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 2016 , Slovart (SK)Originální název:
Ojos de perro azul, 1974
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Oči modrého psa. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (23)
Ačkoli se jedná o útlou knížečku, není vhodné jí přečíst za jedno odpoledne. Každá z povídek mě nutila k zamyšlení o tom, co tím autor chtěl říct.
Já a povídkové soubory máme obecně komplikovaný vztah, ale tady to nějak nesedlo celkově. Buď je vina v překladu, který mi např. oproti Medkovi přišel hodně suchý a bez šťávy, ale spíš obecně v tématu. Jak už zde bylo zmíněno v komentářích, jádro povídek je morbidní a depresivní, ale většinově bezúčelně, snad až na Ženu, která chodívá o šesté, kde se čtenář určité katarze dočká.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Oči modrého psa v seznamech
| v Právě čtených | 8x |
| v Přečtených | 138x |
| ve Čtenářské výzvě | 38x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 83x |
| v Chystám se číst | 43x |
| v Chci si koupit | 13x |
| v dalších seznamech | 5x |
Část díla
Druhé žebro smrti
1948
Eva uvnitř kočky
1947
Hořkost tří náměsíčníků
1949
Isabelin monolog o tom, jak prší na Macondo
1955
Jak černý Nabo nechal čekat anděly
1951
Autorovy další knížky
| 2006 |  Sto roků samoty |
| 2008 | Láska za časů cholery |
| 2005 | Kronika ohlášené smrti |
| 1997 | O lásce a jiných běsech |
| 2005 | Na paměť mým smutným courám |
Márquez se ve svých ranných povídkách celkem zřetelně snaží tancovat na hranici mezi životem a smrtí. Spíš ale než na slavnostní melancholický waltz jsem se díval na cha-chu řízlou polkou a charlestonem. Dobře, chápu, že hranice mezi životem a smrtí může být docela tenká, někdy dokonce úplně zmizí, ale tady jsem nevěděl co si vybrat. Ať jsem se zaměřil na postavy, energii, děj, emoce, formulace, či myšlenku, vždycky jsem se ocitl v autu. Příliš experimentu, málo formy. Za zmínku stojí povídky : "Žena, která chodívá o šesté", "Jak černý Nabo nechal čekat anděly", nebo "Muž přichází v dešti". Tam jsem zavnímal autorem udávaný směr. Tam jsem se stal pozorným čtenářem. Jinde bohužel ne.