Údolí vykoupení 2 přehled

06.12.2021

Jestliže byla úvodní kniha Údolí vykoupení dokonalost sama, její pokračování je možná ještě lepší. Blížíme se k finále, a tak je jasné že dějová linka se zahušťuje a dramatizuje. Už žádné odbočky, podprogramy, úhybné manévry nebo dokreslování atmosféry, už se hraje naostro s odkrytým hledím a piezoelektrickým nožem v ruce. Dokonce i kapitán Nostalgie nekonečna si přestal hladit své tmavomorové boláky a postavil se narušitelům jako pravý světlohonec. A protože ani ostatní za ním nezůstávají daleko, dočkáme se vskutku elektrizujících momentů. Nejednou jsem se přistihl, že hltám. Hltám stránku za stránku, rvu vazbu při zuřivém otáčení listů a zapomínám i na potřeby těla. Reynolds dal do závěrečného finiše snad celou duši. Naládoval ji vysoce explozivní třaskavinou, připojil doutnák a vyslal ji na cestu k putujícím katedrálám na Helu. Ať už jsem společně se Štírem zápasil s pochybnostmi, rozvzpomínal se na minulost s Aurou, vyjednával v doprovodu Anny a Vaska s děkanem Kveičim nebo bojoval bok po boku s Remontoirem či Cruzovou, vždy to bylo opravdové, drásavé a hluboce podmanivé. Údolí vykoupení mi dalo rozhřešení…

06.04.2020

Jednou to přijít muselo. Reynoldsovy zajímavé světy, originální technologie, nejrozmanitější lidské frakce a podmanivé (či odstrašující) vize mi zřejmě zevšedněly. Navíc autor postupně odstavil většinu charakterů, se kterými jsem se byla schopná jakž-takž ztotožnit. Štír coby náhrada za Clavaina pro mě nefungoval, chybí mu charisma (říkejte mi rasistka, je to prostě prase:-)). Aura je zklamáním - ani sympatické děvče, ani podivná entita, jen zmatené děcko trousící nejisté informace. Kuriová je i po tolika knihách totálně bez osobnosti. A už jsem odhalila, jakou roli má nováček Vasko: být za všech okolností za debila.
Místo monumentální závěrečné bitvy se Zmary je čtenář nucen zkousnout stručný a poněkud chaotický epilog. Kde se vzali, tu se vzali: Deus Ex Lastura. Možná spisovatel nevěděl, jak to celé smysluplně uzavřít, možná už ho tento vesmír přestal bavit, alespoň tak mi to připadalo.
Drobné rozladění dovršilo překladatelské duo, které mě svou prudérností KAKALO k nepříčetnosti. Postavy občas ve vypjatých okamžicích přirozeně fuckují (ověřeno v originále), ovšem v češtině mi PROSTITUOVALY zážitek výrazy jako z „Hochů od Bobří řeky“. Představte si situaci, kdy je hypervepř s násilnou zločineckou minulostí opakovaně peskován, že v přítomnosti dítěte použil slova „hromsky“ či „zasmolený“. K dokonalé přehlídce trapnosti už scházelo jen „do prčic“. Pokud se překladateli příčí užívat vulgarity, případně se snaží čtenáře vychovávat, měl by se zřejmě soustředit na kuchařky, literaturu pro děti a podobně. Nejsem zastáncem nadbytečných sprosťáren, ovšem někdy mají v textu své opodstatnění; preferuji zachování autorského záměru a vetknutí ultrakorektního slovníku do SEDINKY. 66%