Oona & Salinger přehled

14.08.2021

Beigbeder (neboli Big-Bidet, jak se posměšně sám tituluje v silvestrovské scéně z Verbier) konstatuje, že jeho generace (*1965) ještě věděla, kdo je Charlie Chaplin. Jsem téměř o generaci starší a jako dítě jsem chodíval do kina Svět na nedělní dopolední promítání za kačku, hodinový program se točil stále dokola, lidé přicházeli a odcházeli a každá runda byla zakončena Chaplinovou groteskou. Znal jsem jich spousty. Teprve v pubertě jsem si mohl přečíst Kdo chytá v žitě a v Mladém světě jsem spatřil starou tvář věčného tuláka (podobnou bledému měsíci a nepodobnou té z němých grotesek) a s překvapením jsem četl o tom, že žije ve Švýcarsku… Co jsme tehdy věděli o světě?
Beigbederova kniha je fikce psaná na základě skutečných událostí a je skvěle napsaná. Osudy Oony a samotářského Salingera probíhají kolem nás a neskutečně dobře napsané dialogy odhalují jejich charaktery. Autor marně žádal Chaplinovu rodinu o dovolení přečíst si skutečnou korespondenci Oony a Salingera a vtipně komentuje, že kdyby svolení dostal, nesvedl by si vymyslet dialogy svoje. Jeho břitký styl dotváří atmosféru 40. let, kdy se odehrávalo mezi oběma to hlavní. Bezstarostnost uvedená mondénními citáty Mae West je však brzy nahrazena Salingerovou válečnou zkušeností, z které se zřejmě nikdy nevzpamatoval… Náhle si uvědomíme, že i nám jsou „tato cizí desetiletí stále méně vzdálená“ a že se nám odehrává v hlavě to, čemu psychologové říkají „nostalgický syndrom bez vzpomínek“. Dostane se vám hodnocení vztahů starých mužů a mladých žen (autor to napsal výborně!), války, míru i současné generace. Kniha je plná pravd o životě, pravd zbavených příkras.
Možná se díváte na svět jinak než autor, avšak příběh popelníku ze Stork Clubu vás dozajista dostane!
P.S. Pokud vás zajímá, jak to bylo s Oonou a Chaplinem, otevřete Chaplinův "Můj životopis" na str. 452 a začněte číst - no, neměli to vůbec lehké!!!

-%
Knížku nehodnotím. Zajímavý příběh s biografickou linkou, fajn vhled do Států minulého století, což jsou předpoklady pro čtivo, které bude můj šálek kávy. Přesto se tak nestalo. Dle mého je to hrozně krkolomně napsané (nebo přeložené?) a vůbec jsem se nemohla začíst.