Věštkyně přehled

31.10.2018

Když zlodějka Myška při jedné "pracovní" příležitosti nalezne v hotelovém pokoji zvláštní děvčátko, netuší, že jde o nesmírně cennou a pronásledovanou osůbku. A protože je Myška dost zabedněná, objevuje souvislosti na 300 stránkách knížky a čtenář se musí přizpůsobit jejímu tempu.
"Věštkyně" je Resnickovo poměrně tradiční konverzační dobrodružství, příběhem nijak složitý western ze vzdálené budoucnosti, která ovšem nehýří popisem úchvatných technologií a bez ohledu na cestování mezi galaxiemi připomíná Divoký západ. Nezáleží, zda se postavy nacházejí v hornické kolonii nebo na planetě se zábavním průmyslem, všude se to hemží nájemnými zabijáky, lovci odměn a falešnými hráči s divnými přezdívkami, co mají naznačovat proslulost. Myška s malou Penelopou prchají, získávají i ztrácejí spojence, zdánlivě postrkovány událostmi... ale kdo ve skutečnosti tahá za nitky?
Pár věcí příběhu škodí: například způsob, jakým věštkyně manipulovala s realitou mi přišel chvílemi naprosto uhozený. Jedna věc je kýchnutím ovlivnit míchání karet, ale jakmile karty leží na stole, potom už kýchnutí postrádá logiku, což autorovi jako by nedocházelo.
Přes určité nedostatky: Myščinu nedovtipnost, (ne)fungování Penelopiných schopností, otravně časté zmínky o panenkách a celkovou (zřejmě záměrnou) naivitu, klade "Věštkyně" dobré otázky k zamyšlení. Sledovat, kam Penelopa s věkem dojde, může být zajímavé. 70%