Studená sprcha přehled
Jaroslav Velinský
Ota Fink, nám dobře známý soustružník a bezděčný detektiv, se jednoho letního deštivého večera v roce 1965 ocitne nejen ve žhavé náruči jisté gejši, ale také ve studené společnosti jisté mrtvoly – a protože ví, co se patří, zavolá na příslušná místa. Jenže gejšu nechce kompromitovat; a jak se díky ní dostává do nezvyklé společnosti, shlukují se nad ním ponurá mračna, v jejichž příšeří je všechno klamné a málokdo je tu skutečně tím, čím se zdá být; dokonce i běžné věci si nasazují tajuplné škrabošky a náš hrdina taktak uniká – a nejen smrti.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Studená sprcha. Přihlašte se a napište ho.
Komentáře (9)
Je to Velinský, lidi. Kolik bych tak asi mohla dát? Pod čtyři nejdu... ;)
Kdopak může za to, že s Fanfánem stárneme a mně trochu chybí totální vytržení, které jsem pociťovala na úplném začátku našeho sériového vztahu?
Ale kvůli tomu neskrblím. Jak bych mohla. Forma psaní je stejná, jazyk úžasný, hlášky nevyčerpatelné. A koneckonců, je to 18. díl, říká Databáze - ježišmarjá, už??? - tak to by byl zázrak, aby u mě neměnný způsob Otova života vyvolával nějaké nadměrné wow! (abych tak šla s dobou :)).
Kulhal příběh. Hodně. Souhlasím zcela s tím, co píše níže marlowe. Člověk knížku otevře, počítá s nějakou tou stránkou než se začte, ale tady to bylo nějak dlouhé a nazdařbůh, pak zčistajasna propuknuvší nová supervášeň, Ota v alkoholovém opojení, a pic ho - mrtvola.
Tanečky kolem mrtvoláka (galantní pokusy chránit dámu), Otovo šetření, - chvilku to i fungovalo, i když zvraty byly náhlé a poněkud scházela plynulost.
Pak přišla na řadu obvyklá Moldánkova vševědoucnost a taky podivná vsuvka se složkami bezpečnostního aparátu.
Částečné vysvětlení, ve kterém figurovala literatura, bylo strašlivě vycucané z palce a finále s překvapivými převleky nebylo už nic víc než parodie. Aspoň doufám, že takhle to Mistr zamýšlel...
A když to tak píšu, jsou to spíš tři hvězdy než čtyři, slaboučkých 70%.
Studená sprcha i pro Otu. Kdo by to zrovna do téhle rodiny řekl...
Poznámka: už dřív jsem si všimla legračního opisu pro ruský pojem peněz (děňgi) - děnky :-)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Studená sprcha v seznamech
| v Přečtených | 48x |
| ve Čtenářské výzvě | 2x |
| v Doporučených | 3x |
| v Knihotéce | 47x |
| v Chystám se číst | 5x |
| v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
| 2002 |  Poslední tajemství Jana T. |
| 2003 | Tmavá studnice |
| 2007 | Bestie z Tamberku |
| 1969 | Spravedlivá pistole |
| 1999 | Zmizení princezny |
Tentokrát s Otou běháme po Praze poloviny šedesátých let, už je mu hodně přes třicet a stále se chová jako kluk těsně po dvacítce. Škoda, že si autor nevzal příklad z McBaina, kde americké město stárne s dobou, ale parta z 87. revíru kolem Steva Carelly nestárne a zůstává desítky let v nejlepším věku mezi třicítkou a čtyřicítkou. Ale hezky se to četlo, ať už pro autorův svébytný styl, tak znovu a znovu jako připomínka doby, kterou už si málokdo pamatuje, i když detektivní příběh tentokrát připomínal mix červené knihovny s foglarovkou, a závěrečný deus ex machina celému pátrání zasadil bizarní finální úder.
…
„Alealeale,“ povídá, hned jak mě zahlíd ve dveřích kuchyně. „Vy už jste zas objevil nějakýho nebožtíka?! Fuj, člověče – jak vás to může pořád bavit…“
75 % (zatím 37 hodnotících s fanouškovským průměrem 89 %).