Pád vzhůru přehled

02.02.2023

Určite už viacerí z nás si všimli, že „sme len nešikovnými správcami našej vlastnej duše“; že „hriechu a omylu sa vyhnúť nemôžete, a ak sa o to pokúšate s nadmerným zápalom, narobíte si ešte väčšie problémy“. Našťastie je tu dobrá správa, ktorú svätý Pavol vyjadril slovami „keď som slabý, vtedy som silný (2 Kor 12, 10)“ a Richard Rohr ju vo výnimočnej knihe Padanie do výšky variuje a rozvíja (hoci daný Pavlov citát explicitne tuším ani raz nespomenie) v mnohých podnetných úvahách a myšlienkach, napríklad:
„Duchovne rastieme omnoho viac práve vtedy, keď robíme chyby, než keď sa nám všetko darí.“
„Zlyhania a poníženie vás donútia pozrieť sa tam, kam by ste sa inak nikdy nepozreli.“
„Nakoniec už ani veľmi nežiadame späť, čo sme stratili, lebo sme v tomto procese a vďaka nemu objavili úplne nové ja.“

Na rozdiel od anotácie (a autora) si nemyslím, že je toto jeho dielo nutne o dvoch poloviciach života (aspoň nie v chronologickom slova zmysle, čo vlastne aj sám viackrát naznačil). Skôr to pre mňa je kniha o tom, že hoci „nás pravda zvykne najprv potrápiť, než nás oslobodí“, že to v podstate stojí za to; že v našom živote majú svoje miesto (dokonca dôležité a nie až také ohrozujúce, ako sa na prvý pohľad zdá) aj slabosť, zlyhanie, pokorenie. Že ak „človek odmieta bolesť, ktorá je nevyhnutne spätá s jeho existenciou, v dlhodobom horizonte bude prežívať desaťkrát viac utrpenia.“

A hoci sa „vpred posúvame spôsobmi, ktorým nerozumieme a za pomoci tichého pôsobenia času a milosti“, táto kniha môže byť k tomu vhodná pomôcka. Autor píše pútavo, múdro a pritom sa nesnaží tváriť ako niekto, kto pozná odpovede na všetky otázky. Skôr sa cez predložený text stáva sprievodcom na ceste, ktorou raz (Bože daj) prejde každý – na ceste od pocitu, že všetko (alebo aspoň väčšinu) vieme a zvládneme, k realite, kde to tak nie je; a kde sa snažíme zistiť prečo.

02.05.2022

Knížky Richarda Rohra, františkánského mnicha a zakladatele center spirituality po celém světě jsou napsány pro lidi hledající, s touhou po poznání a touhou více porozumět problémům naší společnosti a sobě samému. Křesťanské náboženství mělo v minulosti tendenci utvářet lidi spíše s pevným přesvědčením, že mají Boha v kapse. Lidi s rychlými, jednoduchými a snadnými odpověďmi. Proto také tak velká část Západu toto náboženství, které je pro tuto oblast tradiční, opouští. Lidé nějak cítí, že velké tajemství nemůže být tak snadné a jednoduché. Jestliže je Bůh opravdu Velké Tajemství, povede nás k paradoxu, k temnotě, po nikdy nekončících cestách. Proto františkán Richard Rohr píše knihy, dělá přednášky a přináší pohled na křesťanskou spiritualitu v novém světle, které může být pro moderního člověka přínosem.

V současnosti z úst papeže Františka opakovaně zaznívají slova po tom, abychom stále hledali Boha ve všech věcech. Je nutné při tomto hledání a nacházení ponechat místo pro nejistotu – musí zde být. Tvrdí-li někdo s naprostou jistotou, že našel Boha a nedotkne se ho ani náznak nejistoty, není to v pořádku. Má-li někdo odpovědi na všechny otázky, je to důkaz, že Bůh s ním není.

Tato knížka může být pro duchovní hledání člověka kvalitním vodítkem. Už její název “Pád vzhůru” je paradoxem. Podtitulem naznačuje, že jde o porozumění principu rozdělení našeho života na dvě části.

Zajímavé citace z knížky:
„Mám nutkání psát, neboť po čtyřiceti letech, které jsem jako františkánský učitel strávil na mnoha místech v mnoha zemích a pracoval s různými náboženstvími i institucemi, zjišťuji, že spousta z nich, ne-li přímo většina zůstává vězet ve starostech první poloviny života… Jsme kulturou “první poloviny života” zaměřenou na to, jak úspěšně přežívat… Všichni se snažíme dělat to, co, jak se nám zdá, život nejprve nabízí: budujeme si identitu, domov, vztahy, přátelství, společenství, bezpečí, stavíme důkladnou základnu svého života…
Jsme-li k sobě ale upřímní, vidíme, že náš život není jen optimistické zrání vyplněné úspěchy, ale také mnoho pádů a selhání. Tyto pády musejí mít nějaký smysl, který kultura ani církev zcela nepochopily.
V každém věku by si měl člověk uvědomovat život v jeho celku, k čemu tíhne a kam směřuje. O další cestě vpřed se dozvídáme z jasných a podmanivých slov těch, kteří tam došli, z posvátných i sekulárních textů, jež nás tam zvou, z vlastního pozorování lidí, kteří do tohoto nového teritoria vstoupili, a bohužel také od těch, kteří se tím směrem nikdy nevydají.“