Pár kroků vpřed přehled
Graeme Simsion , Anne Buist
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/391070/mid_par-kroku-vpred-3rD-391070.jpg
4
34
34
Autor oblíbených knih Projekt manželka a Dozvuky mých lásek napsal tento román společně se svou ženou Anne. Vypráví o bilancování uprostřed života, o hledání lásky i sebe sama. Na dva tisíce kilometrů dlouhé pěší pouti do Santiaga de Compostella se setkávají dva lidé ze zcela odlišných světů. Zoe je nedávno ovdovělá umělkyně z Kalifornie, Martin čerstvě rozvedený technik z Yorkshiru. Narazí na sebe v malebné vesničce Cluny ve střední Francii, odkud už stovky let vyrážejí poutníci na Svatojakubskou pouť. Říká se, že „Camino“ člověka změní, pomůže mu vyrovnat se s tíživou minulostí a objevit jeho nové, lepší já, a přesně v to oba hrdinové doufají. Ale dokážou na cestě, která je svedla dohromady, objevit také jeden druhého? Romantický, vtipný a inteligentní příběh vyprávějí oba protagonisté střídavě, a Graeme s Anne nám tak nabízejí pohled na osudy postav z mužské i ženské perspektivy. Román Pár kroků vpřed vypráví o naději, o psychické, fyzické i duchovní obrodě. Dlouhá cesta je podobenstvím, vždyť stejně jako v životě se na ní člověk neustále rozhoduje, co opustit, co si vzít s sebou a čeho dosáhnout. A hlavně jak se nevzdávat.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2018 , Mladá frontaOriginální název:
Two Steps Forward, 2017
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pár kroků vpřed. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (13)
Průměrná oddechovka. Leccos je předvídatelné a z toho nepředvídatelného je máloco uvěřitelné.
Autoři v knize zmiňují všechno to, co jsem si sliboval od vlastní pouti (Řím - Assisi), akorát, že na mojí cestě se nic z toho nesplnilo. Když jsem na konci dočetl, že mají s poutí do Santiaga osobní zkušenost, tak bylo moje překvapení nezměrné.
(SPOILER)
Nejsem dostatečně spirituální, zanícený, a přiznejme si otevřeně, ani sportovně založený člověk, aby mě svatojakubská pouť lákala. Přesto se najdou knihy, které v tomto směru polechtají mé toužení.
Tahle to ovšem nebyla.
Nejsilnějším dojmem z tohoto počinu byla bezbřehá nuda. Přitom oba autoři své řemeslo umí, ovšem číst pořád dokola – šel jsem, ubytoval se, najedl, vykoupal, usnul, šel jsem… - to dá zabrat. Ani nanicovaté popisy krajiny či architektonických skvostů mě nezaujaly. V polovině jsem uvažovala, že tu pouť vzdám. Na konci se spousta linií vyprofilovala a završila, závěr moje hodnocení trochu vylepšil, ale všechna dramata chtělo v textu víc vyzdvihnout, zdůraznit. Takhle mi Bernhardův přerod téměř unikl, a upřímně by mě zajímalo, co mu Felipe sdělil. Taky jsem tloukla hlavou o zeď v místě, kde Zoe nutí těžce raněného Martina dojít Camino, protože prostě aby ho došel, ačkoli riskoval doživotní invaliditu. Vítězství za každou cenu mi nikdy nepřipadlo ani moudré, ani účelné. Ovšem nejvíc mě iritovala červená knihovna mezi Martinem a Zoe. Jejich nekonečné kličkování, jo a ne a jo a vlastně ne, mi doslova hrálo na nervy (a žádná symfonie to nebyla).
Dostáváme se k figurám. Asi bylo nutné román tak hustě zalidnit, na druhou stranu mi všichni splývali, měla jsem potíže si ke jménu přiřadit patřičný příběh. Ohledně hlavních hrdinů, postava Martina mi byla vyloženě sympatická, Zoe mě sice rozčilovala, ale budiž. Překvapivě mi byl Martinův důvod pro putování bližší než ten její, a řekla bych, že i on se víc „změnil“, ačkoli – můj dojem je, že se vlastně nezměnil vůbec nikdo. Jak v textu padne, sezení u psychoanalytika by mělo stejný účinek jako celá pouť.
Ve výsledku plytké čtení, které mě nezasáhlo tak, jak jsem očekávala.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pár kroků vpřed v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 42x |
| ve Čtenářské výzvě | 6x |
| v Doporučených | 6x |
| v Knihotéce | 31x |
| v Chystám se číst | 20x |
| v Chci si koupit | 8x |
pokud to takhle ,jako v této knize, lidé mají a jsou přesvědčeni v nějaký výsledek ,tak proč ne.Platí stále:víra tvá tě uzdraví.Mě kniha zaujala zpracováním.Nikdo nikomu nic nevnucuje,je na tobě samém co si necháš a co odložíš.Teda přeneseně.Ale přijde mi dosti sebevražedné ujít stovky kilometrů abych si srovnala hlavu.Spíš funguje to,že ten který člověk na pouti jde sám a má čas na přemýšlení.Vidíme zde i skupinku lidí kteří si neodpustí poživačný život ani tady.Prostě každý tu cestu podnikne po svém.Ani jeden způsob není pro mne.Jsem gaučák.I na gauči se může člověk srovnat sám se sebou :-).Ale knihu doporučuji.Zaujala mě stejně jako Dozvuky mých lásek .Ty dva Projekty už tolik ne.Byly psány jinak.