Petrolejové lampy přehled
Jaroslav Havlíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/34_/342307/bmid_petrolejove-lampy-Bsi-342307.png
4
1350
1350
Petrolejové lampy jsou psychologickým dramatem nepoddajné ženy zasazeným do kroniky lidských osudů v přelomové době, jejíž události daleko přesahují rozměry maloměsta, v němž se román odehrává.
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Petrolejové lampy. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (219)
Povrchní čtenář by nejspíše na tomto místě napsal, že je to více méně kniha o ničem - nic se v ní pořádně neděje. Ale ten, kdo poctivě přečte každou řádku, uvidí před očima obrázek života na malém městě na přelomu 19. a 20. století, se všemi jeho výhodami a nešvary. A bude moci spolu s hlavními hrdiny prožívat zmar tří mladých lidí, kteří si svůj život vysnili zcela jinak, než jak jej nakonec prožili. I když - konec je vlastně otevřený a jak v něm zazní, stát se může cokoli...
Havlíčkovo mistrovství se tu ukazuje zase v úplně jiné podobě než u Neviditelného. Ten má značný spád a ve svém mikroprostředí až dusivé napětí, tady se děj naopak klene velmi pozvolna a daleko víc doširoka. Zahrnuje život nejen jedné rodiny, ale i celého města a svým způsobem i dvou generací na přelomu 19. a 20. století. Prostředí je tu krásně vylíčené a ačkoli je pochopitelné, že jilemničtí asi Havlíčka za takovéto zvěčnění svého města nemají úplně rádi, z dnešního pohledu je život v podkrkonošském městečku na přelomu století vlastně roztomilý a nelze mu upřít jisté kouzlo hodnotových a životních jistot, které rozmetaly až události 20. století. Takže pokud autor staví nekonvenční, prostomluvnou, spontánní a srdnatou Štěpku proti celému městečku, je třeba připustit, že právě bez Jilemnice by nemohla být Štěpka právě taková, jaká je, a neměla by čím vynikat. Psychologická propracovanost v jejím případě poněkud kontrastuje s až karikaturní zkratkou, s jakou je líčen její manžel, který je v podstatě nelomený padouch a zloduch, na němž se jen obtížně hledá něco pozitivního. Jeho fyzické i psychické chátrání (kterým autor personifikuje i sám zánik starého "šosáckého" světa) už nepřidává k jeho odpudivosti nic dalšího a rozhodně ne soucit. A tak veškeré ohledy a smutnění po něm mi připadalo ze strany Štěpky, ale i autora až poněkud natahované a nepochopitelné. Jestli mi bylo někoho líto, byl to jeho bratr Jan, autorem však opět líčený až příliš jednoduše. Takže propracovanost se týká jen některých postav, jiné, neméně důležité, jsou podle mě až poněkud nespravedlivě odbyté. Jinak, teprve na obálce knihy jsem pochopil motiv petrolejových lamp, které svým nejistým světlem vystihují nejen tehdejší dobu, ale i lidskou naději v zápase s nepřízní osudu. "Světlo vzplanulo, pohaslo a konečně přiklopeno sklem, znovu zaplálo."
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„Čekala na muže, který nepřišel. Mohla by čekat navěky, nepřijde již nikdy. "Nikdy nepřijdu," pravil usměvavý mladý kadet, "tenkrát před lety, se mé chtivé ruce vztahovaly po každém ovoci. Později, když se mi podařilo přelstít tě pro pohodlnější umírání, byly to už jen dvě druhé sněti. Provdala ses za mou mrtvolu, Štěpko. Naše svatba byla ďábelskou fraškou, kterou zplodil můj chorobný mozek. Stala ses obětí, jíž jsem nikdy nelitoval. Řekni, nač jsi čekala dnes v noci v šatě utkaném ze svých dětských snů?"“
Kniha Petrolejové lampy v seznamech
| v Právě čtených | 25x |
| v Přečtených | 2 156x |
| ve Čtenářské výzvě | 189x |
| v Doporučených | 114x |
| v Mé knihovně | 615x |
| v Chystám se číst | 449x |
| v Chci si koupit | 44x |
| v dalších seznamech | 18x |
Štítky knihy
zfilmováno psychologické romány nemocní Rakousko-Uhersko maloměšťáctví nešťastná láska sňatky z rozumu český venkov české romány klasická literaturaAutorovy další knížky
| 1963 |  Neviditelný |
| 1957 | Petrolejové lampy |
| 1940 | Helimadoe |
| 1939 | Ta třetí |
| 1999 |  Muž sedmi sester |
PETROLEJOVÉ LAMPY jako film Juraje Herze z roku 1971 s vrcholnými hereckými výkony Ivy Janžurové a Petra Čepka mám rád od mládí a řadím ho k nejlepším dílům české kinematografie. Jeho románovou předlohu od JAROSLAVA HAVLÍČKA (1896–1943) jsem si ale přečetl až nyní. Věděl jsem, že film se od románu dost liší, ale překvapilo mě, jak moc. Román vyšel nejprve v roce 1935 pod názvem Vyprahlé touhy, v přepracované verzi a pod názvem Petrolejové lampy až po Havlíčkově smrti, v roce 1944. Na rozdíl od filmu se autor až do poloviny knihy věnuje velice podrobně dětství a mládí hlavní hrdinky Štěpánky Kiliánové, dcery stavitele z Jilemnice. Štepka je tlustá, nemotorná, nehezká dívka, prostořeká, pyšná, neomalená, povrchní, nevkusně se oblékající, je jí všude moc a všem je spíš pro legraci. Ač bohatá nevěsta, ženiši se jí vyhýbají nebo by ji chtěli měnit, a na to je Štěpka příliš svá a svéhlavá. Nakonec, skoro ve třiceti, na ni zbyde jen její bratranec, hejtman Pavel Malina, který žije za Jilemnicí na statku Vejrychovsko s bratrem Janem a otcem, odkud pochází i Štěpčina pobožná matka. Až v polovině knihy tedy začíná to, co známe z filmu: tragikomedie Štěpčina nenaplněného manželství, protože Pavel, bývalý voják, má syfilis a jeho choroba se postupně zhoršuje přes známé problémy s chůzí až po šílenství. Tady se ze Štěpky stává najednou úžasná postava, s níž máme soucit, protože ať je jakákoli, je dobrosrdečná a pracovitá a touží milovat a být matkou – a takový osud si nezasloužila… Psychologický román nabývá na hloubce a tragice a je i vlastně úleva číst jednou o hrdince, která není krasavice. Prostředí podkrkonošského maloměsta vylíčil Havlíček mistrně a nebýt zdlouhavosti první části s výjevy ze Štěpčina života před sňatkem, byl bych s knihou spokojenější. Takto považuji za lepší film i přes to, že Iva Janžurová je přece jen úplně jiný typ než Štěpka v románu.