Piesočníci a bludný asteroid přehled

27.12.2024

TL;DR - zvažte, kdo je cílová skupina. NEJSOU to náctiletí a bezdětní, těm bude kniha vadit od začátku do konce. Ostatní ji budou milovat stejně jako my.

Knihu jsme louskali kapitolu za kapitolou každý večer před spaním. Děti 9 a 5, manželka 40+. Hltali to všichni tři. A to je největším prokletím tohoto díla světové úrovně. Komentáře jsou rozporuplné a níže se pokusím bez spoileru vysvětlit, proč jsou všechny pravdivé.

Kritika týkající se úrovně čtenáře. Kdyby šlo o tupé šablonovité leporelo, každý by hodnotil očima dítěte. Pan Dvořák ovšem napsal knihu pro děti, kterou jim budou předčítat rodiče a těm zároveň co nejvíce usnadnil, aby u díla vydrželi. Podle mě je ideální audience ve věku 6-10 (možná až 12) let, a poté rodič těchto ratolestí (řekněme tedy 35+). Nedávejte to číst puberťákům a bezdětným, proboha, nejedná se o propracovanou hard scifi literaturu! Náctiletí si najdou jiná, pro ně vhodnější díla.

Paralela s Harry Potterem. Je zvláštní vidět, jak vycházíme ze stejných předpokladů a docházíme k naprosto odlišným závěrům. Souhlasím, je to Harry Potter ve vesmíru. Teď asi urazím všechny třicátníky a čtyřicátníky, co na dobrodružstvích z Bradavic vyrůstali, ale Harry Potter je v podstatě brilantní statistický počin. Obsahuje totiž ty nejžádanější a nejuniverzálnější archetypy a zápletky, jaké jsme za dobu lidské civilizace nasbírali. Od hrdiny outsidera po okoukané deus ex machina. A to všechno polepeno tak, aby to mohlo držet pohromadě. Mně osobně knihy s Harrym (které mám jinak docela rád) občas vadily přehnanou infantilností a Tomáše mám raději. I když uznávám, že zápletka je stejně jako u Harryho vždy postavená na nekomunikaci a tutlání. Zajímavé je, že hrdí krajani kritizují Dvořáka za paralelu s Rowlingovou, ale u komentářů ke knihám s Mikešem nevidím text typu "Lada vykradl Perraulta a Perrault zase Straparollu". Pokud tedy máte rádi originální, opravdu na 100 % originální témata a zpracování, po přečtení několika antických bájí a her přejdete k pár dílům za každé století a pak si najděte jiné hobby, protože už nebudete mít čtivo. Odpusťte autorům použití ověřených archetypů, usnadňují dětem orientaci v ději.

Co naopak v komentářích nezaznívá? Mně osobně trošičku vadil minimalistický počet postav. Opět je to usnadnění dětské orientace v ději a chápu důvody. Autor také fyziku vysvětluje obratně a jednoduše i pro dětské čtenáře. Těžko by mohl napsat dětské dílo s Trisolaranským detailem Liou Cch’-sina. Osobně bych uvítal košatější děj a více vědeckých faktů. Po přečtení komentářů níže je mi ovšem jasné, že by byl autor za větší detail kamenován davem.

Bez ohledu na negativní recenze některých, a za užití stejných archetypů jako v HP, knihu rozhodně doporučuji všem rodičům před-pubertálních dětí. Jsem rád, že alespoň někdo tvoří v naší zemičce dětské universum, které není o tisíckrát přebíraných superhrdinech, kouzelnících, vaření, Minecraftu, Robloxu, LGBTQ+, politické korektnosti, youtuberech a reality show. Kvalitních dětských scifi není mnoho. Pokud jste dětem četli například Zlatého robota od uznávanějšího Neffa, Písečníci jsou nesrovnatelně lepší.

13.10.2024

(SPOILER) !!! POZOR SPOILERY, PRO TY, CO NEČETLI !!!

Na autora jsem poprvé narazila pár let zpátky při hledání knih pro splnění předmětu Lieratura pro děti a mládež. Titul Já, Finis byl ale vypůjčený, takže jsem nakonec předmět splnila jinými knihami. Znovu na mne Václav Dvořák vyskočil na IG, kde se ve svém příspěvku holedbal, že naučí i zaryté nečtenáře číst, kterážto prohlášení byla podpořena ohlasy nadšených maminek. Shodou náhod nejstarší schytal svojí první pětku za to, že o prázdninách nic nepřečetl (to, že jsme četli spolu, úspěšně zapomněl), a i když jeho to nehnětlo, mne coby osobu, která by bez knih zemřela, to mrzelo a řešila jsem, jakou knihu pro něj vybrat. Dvořák na svých stránkách měl akci 3+1 na svoje knihy, svrběly mě prsty, ale protože výsledná částka i tak byla dost vysoká a do výplaty daleko, zamluvila jsem Finise i Písečníky v knihovně. Když se pro ně šla vypravit, strávila jsem nakonec asi 1,5 hodiny rozhovorem s knihovnicí v dětském oddělení. (Což bylo krásné, protože po opravdu hodně dlouhé době jsem mluvila s někým, kdo je stejně postižený jako já, a ani jedna jsme nedokázaly ten hovor ukončit.) Doporučovala mi i jiné knihy a u Písečníků pronesla něco, co moji četbu značně poznamenalo. Totiž, že je to vykrádačka Harryho Pottera.

Po dočtení jí bohužel musím dát za pravdu a nechce se mi věřit, že by Dvořák HP neznal a všechno to jenom byla náhoda. Jen některé z bodů: Hlavní hrdina je outsider a sirotek, ale dříme v něm víc, než sám tuší. Hned první den si znepřátelí nejen spolužáka (bledý blonďák), ale i jednoho z učitelů, který je na něj a jeho přátele zasedlý a nespravedlivě a neúměrně jim sráží body ve školním hodnocení. Tomáš vyniká v létání, hned při první hodině „kouzel“ zvedají děti do vzduchu předměty, a je dobrý i v gravibalu, který nikdy nehrál, zkrátka talent od přírody. Mechanik v hangáru je takový vlastně Hagrid. Děti celou dobu podezírají zlého učitele z nekalostí, sledují ho dokonce do zakázané zóny, kde sice nenarazí na Chloupka, ale těsně předtím, než se jim podaří něco zjistit, se musí vrátit… Říkala jsem si, že by to byl „dobrý plot twist“, kdyby záporákem ve skutečnosti byl ten roztržitý profesor historie. Když vykrádačka, tak se vším všudy, profesorem Quirellem byl skutečně profesor Libris. Když to člověk čte s tímhle vědomím, aniž by k odhalení ještě došlo, profesorovy výroky při hodinách historie dávají úplně jiný smysl (takže když to pak někdo čte podruhé a už zná pointu, musí si říkat, jak to autor umně zaonačil, aby to vlastně bylo do očí bijící).

Václav Dvořák píše dobře, ne že ne, kniha je čtivá a udržuje napětí a čtenáře u stránek. S tím předem daným hodnocením to na mě však tak trochu působilo jako „jo, tahle zápletka je dobrá, ale já ji dokážu uchopit a zpracovat líp než Rowlingová, protože píšu líp“. Minimálně co se prvního dílu HP týče, dávám autorovi za pravdu (a pozor, to patřím mezi ty, co Pottera četli mezi prvními, ještě než propukla hysterie a pottermánie, a k celé sérii mám sentimentální vztah). I když autor do děje zakomponoval mudlovskou sestru a celé se to odehrává ve vesmíru, nic to bohužel nemění na tom, že to fakt je vykrádačka. Standardně bych vypálila pět hvězd, takhle nemohu než tři a ještě přemýšlím, zda jsou zasloužené.

Nicméně kniha fakt dobrá je a i když obsahuje cizí slova a zpracovává i vědecké poznatky, věřím, že děti bude bavit. Jen na toho moje je ještě hodně složitá - minimálně velikost písma a hustota textu na stránku jsou pro něj zatím složité. Jednou ale třeba uvidíme. Pokud se však do knihy pustí, já mu ten ohavný spoiler nedám a budu jen čekat, jestli na tu podobnost přijde sám.

P.S.: Po přečtení některých zdejších komentářů dodávám, že coby někdejšího latiníka mě iritovalo počeštělé skloňování některých latinsky znějících jmen :-).