Hostina pro vrány přehled

předevčírem

Čtvrtý díl je dosud obecně považovaný za nejslabší z Písně Ledu a Ohně, což je asi důsledkem jeho (snad jen zdánlivé) nesoustředěnosti a dalšího rozrůstání příběhu už k tak komplikovaným liniím. Možná právě s ním začaly problémy, kvůli nimž autor možná sérii ani nikdy nedopíše. Kvality Martinova díla tkví (krom jiného) v jeho uvěřitelnosti, souslednosti a promyšlenosti a košatosti. Udržet tyto kvality je o to náročnější, když se vaše postavy rozprostírají po celém fikčním světě, na místech, kde mají své cíle...

Dle mého je třeba na něj hledět v kontextu celé série:
V prvním díle (1996) umře pár klíčových postav a pro celé království se to posere.
Ve druhém díle (1998) už naplno probíhá Válka pěti králů.
Ve třetím díle (2000) tato válka dojde nějakých završení, takže se tam toho odehraje docela dost a mocenské pozice se opět ustálí.
Čtvrtý díl (2005) by měl vyprávět o tom, že válka prospěla jen vránám, které hodují na mrtvolách a postavy, které sledujeme, se dostanou do tíživých situací, aniž by se zdálo, že se širší příběh Západozemí závratně posouvá kupředu...
Když se to snažím takto sesumarizovat, tak to zní uceleně, a ono to tam částečně je. Ne však úplně. Celkový dojem je poněkud neucelený.

- Cersei si ve své domýšlivosti myslí, že dosahuje kvalit svého otce, Tywina, jenže jako královna regentka (vládnoucí za svého malého syna Tommena) dělá jedno špatné rozhodnutí za druhým. Cersei působí jako archetypální zlá královna z nějaké pohádky a její špatná rozhodnutí pro mě byla poměrně průhledná, ale beru to tak, že Cersei je prostě omezená, nadutá kráva.
10 kapitol.
- Jamie je svou protivnou sestrou poslán potlačit zbytky povstání do Říčních krajin (Riverlands). Vyjednává s Robbovým prastrýcem Bryndenem "Černou Rubou" Tullym, aby se vzdal hradu Řekotočí výměnou za život svého synovce Edmura.
7 kapitol.
- Brienne z Tarthu putuje válkou zpuštošenou krajinou a potýká se s psanci, protože od Jaimeho dostala meč a úkol: najít přeživší dceru své bývalé paní, Sansu Stark, a chránit ji. Brienne tedy pátrá, ale čtenář ví, že na špatných místech, takže její cíl je v nedohlednu, ale my s ní strávíme hodně času
8 kapitol.
- Sansa se totiž v horském hradu Eyrie vydává za nemanželskou dceru Malíčka, od něhož se tak trochu učí pletichařit a do toho se stará o svého útlocitného a rozmazleného bratrance, prince Roberta Arryna.
3 kapitoly.
- Samwell je Jonem spolu s Fialkou, jejím dítětem a starým a slepým mistrem Aemonem vyslán do Citadely ve Starém městě (Oldtown), aby se vyučil mistrem, ale uvíznou v Braavosu, když Aemon onemocní.
5 kapitol.
- Arya si po připlutí do Braavosu najde cestu ke kultu zabijáků, Mužům bez tváře, kde je přijata jako novicka. Podmínkou vyučení se je zbavení se vlastní identity, což se jí ovšem tak úplně nechce.
3 kapitoly.
- V království Dorn sledujeme nesourodost rodu Martellů. Vládne přemýšlivý princ Doran, který trpí dnou a působí příliš pasivně, ačkoliv jeho plány jsou promyšlenější, než se ostatním zdá. Je nucen uvěznit bastardí dcery svého zesnulého bratra Oberyna, protože podněcují obyčejné lidi k nepravostem. Doranova dcera Arianna se pokusí vyvolat válku o dědictví korunováním Myrcelly (dcera Cersei, která byla zasnoubena Doranovo malému synu, Trystanu, aby Lannistři udrželi svou mocenskou pozici navázáním svazku s Martelly) za královnu Západozemí.
4 kapitoly (2 Arianne Martell a 2 Arys Oakheart).
- Železné ostrovy po smrti Balona Greyjoye hledají nového krále. Jeho dcera Aša je však žena a Victarion není nejstarší žijící Balonův bratr. Ač skvělý válečník, tak jeho starší bratr, navrátivší se heretik Euron, má pro Železné muže větší přísliby.
5 kapitol (2 Aeron, 1 Aša a 2 Victarion)

Jakožto někdo, kdo první viděl seriál, jsem prvními třemi knihami nebyl tak uchvácen, protože jsem jejich příběh dobře znal. První tři knihy jsou adaptovány dost věrně. Se čtvrtým dílem jsem pár měsíců vyčkával, protože jsem měl za to, že se přeruší stávající příběh a otevře hromada nových linek a já se tak budu se muset zorientovávat v něčem novém.
Tyto předpoklady však byly zcestné. Těch nových linek není mnoho a nemají ani tolik prostoru. Osobně mě nejvíc bavily kapitoly Železných ostrovů, protože jsem měl pocit, že se konečně dostávám k něčemu novému, co se od seriálu výrazně liší. Victarion ani Aeron v seriálu nejsou a knižní Euron "Vraní oko" Greyjoy je mnohem silnější hráč a zajímavější postava než seriálový Euron.

Hostina pro Vrány je každopádně podstatně volnější a působí jako výstavba k budoucím - podstatně dramatičtějším - událostem. Ty ovšem nutně nemusí nastat ani v Tanci s Draky, protože pátý díl (2011) se odehrává souběžně se čtvrtým.
Autor se totiž rozhodl rozdělit příběh dle místa dění (geograficky), nikoli dle času (chronologicky). To mi přijde rozumné, protože chápu, že by každá kniha měla být nějak tematicky či příběhově koncipována a pokud bychom měli sledovat příběhy Jona, Daenerys, Tyriona, Brana či Davose, tak by příběh působil buď usekle anebo by kniha vyšla až po 11 letech od trojiky a byla možná až neúměrně tlustá.
Mně tedy toto rozhodnutí přijde konceptuálně jenom rozumné a Martin sám řekl: "Měl jsem pocit, že je lepší vyprávět celý příběh pro polovinu postav než polovinu příběhu pro všechny postavy."
Problém ale je, že tady se žádný příběh pro žádnou postavu neuzavře natolik, abych měl třeba jen pocit echt uzavřené kapitoly jejich života. Zkrátka to celé působí jako takový mezistupeň ve širším příběhu vyprávěném po stupních.

Osobně jsem si však Hostinu pro Vrány poměrně užil, protože mi je v tomto příběhu dobře, vrátil jsem se k němu po delší době od trojky a měl jsem na něj čas. Objektivně je to slabší díl, protože se v něm zas tak moc kupředu nepohneme, sledujeme vedlejší postavy a trávíme s nimi hodně času u ne toliko zajímavých událostí, které kolikrát ani nevyeskalují k ničemu, z čehož bych byl vyloženě na trní. Přesto si ale autor ale stále žádá desítky hodin čtenářova času (47h dle audioknihy).

09.02.2025

Hostina pro vrány poněkud umravnila (čti srazila) mé nadšení po předchozím svazku ságy. Ne že bych byl odpůrcem intrikování a košatých dialogů, ale správná fantasy by měla obsahovat i odpovídající dávku praktického středověku, kterou na sobě páchají jednotlivci i skupiny, a tady jsem měl pocit, že měla teorie nad praxí až příliš velkou převahu.