Písně mrtvého snivce přehled
Thomas Ligotti
„Nejlépe střežené tajemství v současném literárním hororu.“ - Washington Post Debutová sbírka povídek jednoho z největších současných autorů weird fiction, velmistra hororového žánru, spisovatele, který od osmdesátých let minulého století spřádá podivné příběhy, v nichž z nočních můr vystupuje iracionalita existence. Ligottiho svět obývají posedlé postavy všemožných doktorů, umělců, profesorů, psychiatrů a psychopatů, protagonisté žijící v omšelých anonymních městech s pokřivenými domy a ulicemi a pohybující se v těžko postižitelné groteskní sféře, kterou sdílí s figurínami, loutkami a bytostmi, u nichž si nikdo nemůže být jistý, co skrývají pod maskou, nebo celou řadou masek. Jen zde zpoza oken hledí strnulí panáci se šíleným výrazem v očích, kteří vědí své o marnosti lidské existence. Písně jsou panoptikem hrůzných divů a také první kniha, kterou se Thomas Ligotti představuje českému čtenáři. Obsah: Dovádění; Les Fleurs; Alenčino poslední dobrodružství; Sen o figuríně; Chymik; Připijte mi pouze labyrintovýma očima; Rysí oko; Poznámky k psaní hororu: příběh; Štědré večery tety Elise; Ztracené umění soumraku; Těžkosti dr. Thosse; Maškaráda mrtvého šermíře: tragédie; Dr. Voke a pan Veech; Profesor Nikdo krátce přednáší o nadpřirozené hrůze; Ústav dr. Locriana; Sekta slabomyslného boha; Skvělejší slavnost masek; Hudba měsíce; Deník J. P. Drapeaua; Vastarien... celý text
Literatura světová Horory Povídky
Vydáno:Originální název:
Songs of a Dead Dreamer, 1989
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Písně mrtvého snivce. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)


Prokousat se touhle knížkou není jen tak. Tahle knížka prostě vyžaduje vaší 100% pozornost. Odmění se vám tím, že minimalně některé kusy se vám zavrtají do hlavy. Stejně jako to bylo třeba u Krále ve žlutém. Těžko vybrat to nejlepší. Na každé povídce "něco" je. Místo v knihovně má jisté a určitě se k ní ještě vrátím.


Tohle je dílo, v němž forma vítězí nad obsahem naprosto neúnosným způsobem. Já nemám nic proti (i značnému) formulování příběhu v náznacích, ale tady už to dosahuje tak extenzivních rozměrů, že většina povídek splývá v nejasném (a hlavně nezáživném!) nic. Největší bizár je, že nejlepší a nejlépe vypointovaná povídka je ta o psaní hororových povídek (Poznámky k psaní hororu: příběh). Nejvíc mě na téhle knize štve, že mi dodává jakéhosi vnitřního pocitu nedostatečnosti, že nejsem schopna ocenit jakéhosi spisovatelského metagénia. Ale pro mě to prostě byla nuda, sorry jako.
Související novinky (1)
Knižní novinky (20. týden)
16.05.2021
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Písně mrtvého snivce v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 69x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 10x |
v Mé knihovně | 67x |
v Chystám se číst | 69x |
v Chci si koupit | 20x |
v dalších seznamech | 3x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Část díla
![]() |
Alenčino poslední dobrodružství 1985 |
![]() |
Chymik 1981 |
![]() |
Deník J. P. Drapeaua 1987 |
![]() |
Dovádění 1982 |
![]() |
Dr. Voke a pan Veech 1983 |
Jen některé povídky patří k těm Ligottiho nejlepším, ale i tak je to skvělá kniha. Po mém soudu je Ligotti nejpodnětnější autor WF a hororu poslední čtvrtiny dvacátého století. Jen škoda, že toho (ze známých důvodů) tak málo napsal po r. 2000.