Políček č. 111 / Atentát v přízemí / Noční žokej / Elektrický nůž / Noc potom přehled
Antonín Přidal
https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/291887/mid_policek-c-111-atentat-v-prizemi-noc-683-291887.png
5
4
4
Druhá knižní sbírka dramatických textů Antonína Přidala přináší pět her z přelomu tisíciletí – čtyři rozhlasové a jednu divadelní. Autor v nich důmyslně těží z možností, které nabízí rádio jako umělecké médium, i z prostředků komorní divadelní scény. Přidalův hrdina je společenský tvor, který se uprostřed všednodenního světa, mnohdy rutinního, dostává do konfliktu – se svou minulostí, se svými emocemi a tužbami – v kostce, se svým člověčenstvím. Je to hrdina dnešní doby – ve sváru se zvůlí moci, která ho tlačí k hranici anebo až za hranice lidské důstojnosti, a ve sváru se sebou samým. K vydání připravil: Pavel Drábek Předmluva: Miroslav Plešák... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Políček č. 111 / Atentát v přízemí / Noční žokej / Elektrický nůž / Noc potom. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Políček č. 111 / Atentát v přízemí / Noční žokej / Elektrický nůž / Noc potom v seznamech
| v Přečtených | 6x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 2x |
| v Chystám se číst | 3x |
Štítky knihy
divadelní hry divadlo rozhlasové texty
Přečtete si každý den jeden kousek z této knihy - a váš den bude mít smysl... Čtyři rozhlasové hry a jedna divadelní, jazykově vytříbené, nejednoznačné, jakoby z temnoty vystupující, skrze člověčí příběhy řešící morální a mravní dilemata, ale také zachycující touhu po blízkosti, když už ne po lásce, touhu po pochopení, když už ne po sebeospravedlnění, touhu po porozumění, když už ne po odpuštění... Políček č. 111 - jako by z této rozhlasové aktovky vyšla Yasmina Reza, když psala Boha masakru. Atentát v přízemí (pro mne nejsilnější) - monodrama staré dámy, jež sebere raněného muže na ulici (opravdu?). Noční žokej - asi nejvýrazněji čerpající z možností rozhlasu jako média: co je pravda, co je lež, kdo je herec a kdo skutečný volající do nočního vysílání, jde opravdu o život a smrt, nebo jen o zvýšení sledovanosti? A konečně Noc potom, nejednoduchý majstrštyk pro pět starších hereček, uvedená ve Stavovském divadle na přelomu tisíciletí, s Blankou Bohdanovou, Kateřinou Burianovou, Miluší Šplechtovou, Jitkou Smutnou a Johannou Tesařovou - snad o konci světa, snad o Soudném dnu... Tohle čtení byla čistá rozkoš. A těším se, že někde najdu rozhlasové realizace...