Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 přehled
Jiří Opelík , Antonín Přidal , Jan Zábrana
https://www.databazeknih.cz/img/books/38_/380386/bmid_kdyz-klec-je-porad-na-spadnuti-vzaj-tuY-380386.jpg
5
19
19
Souborná edice 164 dopisů o literatuře, překládání a životě, které si mezi sebou vyměňovali dva vynikající čeští překladatelé a spisovatelé. Editorem svazku je literární historik Jiří Opelík, který svazek doplnil zevrubnými komentáři, čtyřicetistránkovou dokumentární přílohou, jmenným rejstříkem a ediční zprávou. Kniha je důležitým svazkem, inspirujícím současné české překladatele krásné literatury, básníky a všechny ostatní zájemce o českou kulturu druhé poloviny 20. století. Vychází doplněna 26 unikátními fotografiemi.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Kniha jako celek je obrovskou poklonou poctivému a často nesnadnému překladatelskému řemeslu. Stejně tak mravenčí práci J. Opelíka na poznámkách.
Dopisy odkrývají jemné předivo přátelství, profesní spolupráce, vzájemné podpory a radosti z tvořivé práce se slovem. Probouzí úctu k vzdělanosti, osobnímu nasazení i snaze o kultivaci literatury navzdory úpadku lidskosti. Úpadku, který částečně přetrvá věky. To je smutné poselství knihy.
Pravdou je, že prodírání se houštím nezbytných banalit, logické hořkosti a zejména zmaru, také není úplně snadné. Ještě, že je odměněno perlami jazykového i myšlenkového talentu obou statečných mužů.
"V téhle tůni my se svými nečistopisy a úzkostmi o pár slov, s ranečkem něčeho, čemu ještě pořád podkládáme smysl, protože jsme se kdysi takového myšlení nadechli a ten strojek v nás podle toho dávného impulsu klepotá dětinsky dál, zatímco vně už fičí úplně jiný rytmus a řachají jiné válce. Já vím, že je to nakonec úděl lepší než co jiného, ale čím jsem starší . . . .tím víc se mi do toho ("útěšného") vědomí mísí hrůza, že je zničitelná i ta troška, kterou jsme se snažili poponést , že ničím není zaručena její zachovatelnost. . . . . . . . klapne tlama a krásný obláček je pryč."
A. Přidal Brno 20.11.80
Pro mne fascinující vhled do vnitřního života mimořádných osobností v době dusivé normalizace.Neměl jsem ani zbla tušení o tzv. "pokrývačích" a ani tom, jak doopravdy hnusná doba to byla k lidem jejich formátu.Ponižovala inteligenci ,poctivost a vyjímečnost a na piedestal vystavovala šeď,tupost ,lenost a hulvátsví a šířila kolem strach z výjimečnosti a originality.Několik dopisů mne nebavilo,neboť nerozumím literárním finesám a odbornostem,ale dopisy, popisující vnitřní svět ,pochyby, každodenní boje s naprosto neuvěřitelnou byrokracií,puntičkářskou posedlost a snahu
o poctivost na prováděném díle přes všechny ústrky a nepřízně, jsou naprosto úžasné.
Kniha mne inspirovala k sehnání a přečtení knih přeložených Zábranou a Přidalem a k pokračování čtení Zábranových deníků,které jsem odložil pro velké množství depresivity v nich.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (1)
„... protože někdy mám překladatelství plné zuby, ne kvůli věci samé, ale proto, že mi bere skoro všechen čas: neumím dělat rychle a lehce, někdy mi to jde pomaleji, než kdybych psal vlastní věc, navíc je White zavinutý jako šnek, pořád a pořád z něho něco leze ven a zatlačuje to mou češtinu do bezmoci, i ve snu mě to pak někdy tlačí.“
Kniha Když klec je pořád na spadnutí. Vzájemná korespondence Antonína Přidala a Jana Zábrany z let 1963–1984 v seznamech
| v Přečtených | 22x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 8x |
| v Chystám se číst | 17x |
| v Chci si koupit | 7x |
Moje první četba vydané korespondence. Získal jsem spoustu námětů k zamyšlení. Líbilo se mi zaujetí obou autorů svou prací a světovou literaturou.
Vypsal jsem si spoustu knih, které bych si ještě měl přečíst.