Ponížení a uražení I přehled

12.06.2024

Neřekla bych, že Dostojevskij nikdy nezklame. Některé jeho romány jsem si vychutnala, zhruba u dvou jsem ani po sté stránce nechápala, co po mně chce... Uražení a ponížení patří k těm přístupnějším a čtivějším, vcelku akčním a kupodivu vyznívajícím nadějně. Postavy plastické, psychologické pochody srozumitelné (což neznamená, že některé nejsou na zabití). A mimochodem - podoba s Dickensovým Starožitníkovým krámem je evidentní.

22.01.2023

Mistrovské dílo. O knize jsem si před jejim čtením nic nezjišťovala, jen jsem na ní měla dávno políčeno. Dostojevskij totiž nikdy nezklame. Zpočátku se mi román zdál příliš sentimentální a uvzdychaný.
S přibývajícími stránkami, určitými náznaky prolínání děje, ale hlavně díky nádhernému citovému vykreslení nálad, povah a osudů všech postav… nešlo přestat číst.
Líbila se mi kompozice románu, kdy autor rozvíjí děj do dvou zdánlivě nesouvisejících příběhů a v závěru, pomocí vrcholícího napětí, podráždí čtenářovu zvědavost.

Vydání z r. 1956, skvělý překlad Bohumila Mathesiuse a doslov Julia Dolanského.

“Kolik je prolito v celém románu slz! Kolik je v něm hlubokého hoře, co nevyslyšených vzdechů a modliteb! Nejvyšší stupeň odporu, jehož jsou uražení a ponížení schopni, je hrdé mlčení. Pohrdání i za cenu, že tím zničí a zahubí sami sebe.”