Portugalské sonety přehled

Portugalské sonety
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/242193/bmid_portugalske-sonety-242193.jpeg 4 48 48

Krásná milostná poezie anglické básnířky 19. století

Literatura světová Poezie
Vydáno: , Václav Petr
Originální název:

Sonnets from the Portuguese, 1850


více info...

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Portugalské sonety. Přihlašte se a napište ho.


Nové komentáře (20)

intelektuálka
10.09.2023 5 z 5

Tuto sbírku sonetů už mám nějakou dobu ..... a ráda do ní znovu nahlížím ....

A vždy mne znovu okouzlí ta něžná milostná lyrika o velké lásce ....

Tys přinášel mi mnoho květů, milý
v zimě i v létě do pokoje sem.
A zdálo se , ač uzavřeny v něm
že po dešti a slunci netoužily.
Teď jiné květy, které vyklíčily
v chladu i teple na dně v srdci mém
ve jménu téže lásky nazpět vem.
Je mezi nimi mnohé hořké býlí
jež teprve tvá ruka vytrhne ....

Poeticky zachycený příběh lásky dvou básníků - a jejich láska byla naplněna a byli spolu šťastní ..... i přes nemoc Elizabeth ....

Myslím, že jsem nečetla komornější verše od milující ženy .....

Doporučím.

Bája89
23.08.2023 3 z 5

Po Portugalských sonetech jsem sáhla v rámci osobní kruicáty za nalezením lásky k poezii. A rozhodně jsem sáhla po něčem výjimečném. Autorka do svých textů vepsala nejen svou nehynoucí a hlubokou láskou, ale i neskutečnou bolest těla.

"Tam, kde ty jsi, mi stopa kroků tvých promění zemi v ráj a nebe v zemi..."


Knišíl
15.01.2023 5 z 5

Barret Browningová dokázala ve svých sonetech vyjádřit šířku i hloubku lásky, její magičnost a nezbytnost pro člověka, ukázala, že láska jde až za hrob,

"A dá-li Bůh, já chci
po smrti lépe jen tě milovat." (Sonet 43)

že skutečně někoho milovat, znamená ho milovat jako celek, plně a výhradně, bezpodmínečně, ne kvůli jedné či dvou vlastnostem, kvůli proměnlivým věcem jako je krása či intelekt, ale milovat ho pro něho samého, proto, co se nemění – snad duše by to mohla být.

"Ne pro můj pohled nebo pro můj smích,
pro způsob řeči, pro myšlenku snad,
jež jako z tebe zdá se vyrůstat
a zjasní pohodu dnů takových.
Všechny ty věci pominou a v nich
tak hasne láska jako počla hřát." (Sonet 14)

Láska poskytuje obrodu, mění životy a mění člověka, píše novou kapitolu v našich životech, a to kapitolu věčného rozkvětu

"Já z nemoci se rychle pozdravila
a na poutnické holi mé mi vzrost
list zelený, i rosa padla na ni." (Sonet 42)

Vybrané sonety:

Sonet 43

Jak miluji tě? Řeknu ti, jak asi.
S hloubkou i výší, kterých dosahuje
má duše, když se slepě pohybuje
u hranic Života a Věčné Krásy.
S potřebou chleba, jenž po všechny časy
pokrmem našich dnů i večerů je.
Čistě jak ten, kdo pýchu odvrhuje,
volně jak ten, kdo o právo se hlásí.
S vášní, v mých starých žalech hořící,
s důvěrou, již jsem v dětství znala dát,
s láskou mým dávným svatým patřící,
slzami, smíchem, dechem – nastokrát
svým životem! – A dá-li Bůh, já chci
po smrti lépe jen tě milovat.

Sonet 14

Když milovat mne musíš, měj mne rád
jen pro lásku. To, milý, chtěla bych.
Ne pro můj pohled nebo pro můj smích,
pro způsob řeči, pro myšlenku snad,
jež jako z tebe zdá se vyrůstat
a zjasní pohodu dnů takových.
Všechny ty věci pominou a v nich
tak hasne láska jako počla hřát.
Mne nemiluj, že stíráš slzy mé,
tvůj drahý soucit není lásce dost.
Koho tvá péče něžně obemkne,
tomu i slza vzácný bude host.
Můj nejdražší, jen z lásky miluj mne,
bys láskou milovat moh pro věčnost.

Sonet 42

Já nechci, aby budoucnost má byla
jen opisem mé minulosti dál.
Tak psala jsem. A protože se zdál
být blízek anděl, který odesílá
mou prosbu k Bohu, jsem se obrátila
a tam na jeho místě ty jsi stál,
jenž andělům ses v duši podobal.
Já z nemoci se rychle pozdravila
a na poutnické holi mé mi vzrost
list zelený, i rosa padla na ni.
Tím nechci žíti, čím jsem žila dost.
Uzavři stránky, jež jsou žalem psány
a nový nadpis na mou budoucnost
dej anděli můj, v světě nedoufaný.

všechny komentáře

Související novinky (0)

Zatím zde není žádná související novinka.


Citáty z knihy (2)

Keď zavoláš ma teraz, opúšťam myšlienky na smrť a svoj pustý kút, ja k tvojmu srdcu svoje srdce dám; Nie krásnou chvíľou, všetkým pre mňa buď!


Ak sama láska je už hodnota, nehodná celkom nie som. Čo mám? Tvár chorobne bledú. Slabých kolien pár, čo srdce, ktoré taží clivota, nevládzu uniesť. Biedu života básnika, ktorý túži na končiar vzniesť sa, no nedá svojej túžbe tvar, ako keď slávik v háji tlkotá – no načo vravieť? Ako tvojou byť, keď nemôžem byť tebe na roveň. No pretože ťa ľúbim, lásky cit pri tebe poznám a som šťastná preň. Žit budem v láske, hoci márne žiť ... žehnat a vzdávať sa ťa zároveň.


Kniha Portugalské sonety v seznamech

v Právě čtených1x
v Přečtených74x
ve Čtenářské výzvě9x
v Doporučených7x
v Knihotéce44x
v Chystám se číst25x
v Chci si koupit8x
v dalších seznamech5x