Poslední objednávky přehled

30.12.2022

Závěrečný díl Dublinské trilogie byl rozhodně lepší než druhý, ale první díl za mne nepředčil. Detektivní linka je ucházející, humor nechybí, ale vyvažuje ho vše kolem Bunnyho, to je v podstatě jedna velká deprese. Nejvíc mě tentokrát pobavily vrchní inspektorka Burnsová a fenka Maggie.
Hodnotím vysoko a přečtení nelituji, ale mrzí mne, že tu vysokou laťku, kterou autor nastavil v prvním díle, v následujících neudržel, tedy aspoň za mne ne.
Ke konci roku pár úryvků pro pobavení:
---
Seděli v rohovém boxu, který pravděpodobně zažil plánování většího počtu trestných činů než kterékoli jiné místo v celém Irsku, možná s výjimkou baru ve vládním komplexu.
---
Vrchní inspektorka Susan Burnsová nesnášela lítací dveře. Po poradě, kterou právě absolvovala, toužila vejít do rozlehlé kanceláře kriminální policie a pořádně za sebou prásknout dveřmi, což však ty zatracené lítačky neumožňovaly.
"Kde je sakra Rowe?"
Seržantka Moira Clarkeová vzhlédla od svého stolu s výrazem plachého lesního zvířete, které vycítilo blížícího se hladového medvěda. "Je v terénu, šéfová... Chcete ho teď?"
"Co asi myslíte, Moiro?"
Clarkeová chňapla po telefonu rychlostí, jakou se obvykle chytají děti padající do jícnu sopky.
"A co se týká vás ostatních," pronesla Burnsová zvýšeným hlasem, aby si zajistila patřičnou pozornost všech přítomných, "Tinder, rychlé rande pro nezadané, webové stránky, seznámení přes přátele nebo při popíjení v baru, v supermarketu, a klidně i tak, že napíšete svůj telefon na dveře záchodků, to všechno jsou způsoby získání nového partnera, se kterými nemám nejmenší problém. Ale svědci ve kterémkoli případu, na kterém pracujeme, jsou naprosto nepřípustní... Pokud má ještě někdo z vás chuť hrát si na Romea a Julii, tak by neměl zapomínat, že oba na konci zemřou."
"Ehm, šéfová... Rowe říká..."
"Je mi úplně jedno, co říká. Chci ho tady, abych ho mohla seřvat. Tentokrát neplatí, že když se bude šéfové vyhýbat dostatečně dlouho, tak ona se zklidní. Tentokrát platí, že čím déle na to budu muset myslet, tím to bude horší."
Vytrhla Clarkeové sluchátko z ruky. "Budu stručná, Alane, Buď budeš do hodiny stát před mým stolem, nebo si vyklidíš ten svůj." Práskla sluchátkem... Cítila se o něco lépe, když konečně mohla něčím prásknout.
---
Dveře se pootevřely a dovnitř nakoukla hlava seržantky Moiry Clarkeové. "Máte chvilinku, šéfová?"
"Ani ne, ale..." Burnsová se zarazila a věnovala seržantce plnou pozornost. "Ach jo, promiňte. Začněme to znovu a já budu předstírat, že jsem skutečná lidská bytost. Jak proběhla... svatba vaší neteře?"
"Pohřeb tetičky."
"Do prdele. Omlouvám se."
"V pořádku, vy jste ji nezabila."
"Upřímnou soustrast."
"Jo, je to těžké. Netuším, kdo se letos u štědrovečerní večeře postará o rasistické řeči."
"Ach tak."
"Vždycky tedy upekla biskupský chlebíček."
"No tak to je pěkné."
"Vy jste ho nemusela jíst. Tráví se ještě hůř než její politické názory. Předloni si její pes vyhrabal kus z odpadkového koše a sežral to. Na devadesát procent ho zabil právě ten chlebíček. Netuším, jestli jste někdy musela zároveň péct krocana a kopat hrob, ale jako sváteční událost to fakt stojí za to, to mi můžete věřit."