Poslední sbohem přehled

28.02.2025

Weaverova novinka, která zase až tak nová není, neboť záhy bude na pultech další pokračování, staví opět na zajetých postupech a šablonách, takže se nebudu opakovat. Přesto ji od ostatních souputnic pár maličkostí odlišuje.
Nemá to atmosféru. Je to první knížka autora, kde mi zoufale chybí. Nemá to atmosféru venkovských slatí, jako mělo Bez slitování. Nemá to atmosféru přediva londýnského metra, jako měl Ztracený. A nemá to ani hutnou atmosféru fiktivních gregoriánských artefaktů, jako měly Němé oběti. Vlastně to nemá atmosféru vůbec žádnou.
Čtení je jak pozorovat tající sníh na střeše. Stojíte jako pako a nic se pořád neděje, pak to najednou sjede všechno najednou a zasype vás to. Přeloženo do srozumitelnější řeči: většinu knížky to autor natahuje, jak to jen jde, pak to na vás překotně nahrne. Natahování až na hranu snesitelnosti má ale jednu výhodu - knížka má hodně stránek, takže si společnost Rakera užijete a nemusíte hned po dni či dvou pátrat po dalším čtivu. Ale upřímně - jsem rád, že to mám za sebou, což značí, že Poslední sbohem nepatří mezi nejsilnější Weaverova díla.
Uvidíme, co bude dál. Kdybych byl agentem autora, doporučil bych mu, aby Rakera v dalším pokračování konečně seznámil s někým veselým a vtipným, aby se to trochu odlehčilo. Nebo jsem to jen já, koho dostávají Weaverovy postavy do deprese?

27.02.2025

Tim Weaver patří mezi mé nejoblíbenější autory detektivek a vždycky se moc těším na novou knihu. Tato se mi také líbila, i když hlavně ze začátku jsem se ztrácela ve velkém množství postav i dějových linek. David Raker je takový James Bond, který se dostane z každé šlamastyky, ale za to jsem samozřejmě ráda a fandím mu. Autora velmi obdivuji za to, jak zamotané příběhy dokáže vymyslet a jak nakonec všechny dějové linky dávají smysl a propojí se. I když některé zápletky jsou méně uvěřitelné. Už se opět těším na další díl, protože každou knihu mám přečtenou raz dva, i když jsem si ji několik měsíců šetřila :-) Jen za 2 večery už mám hotovo.