Postgenerace: Zátiší a bojiště poezie 90. let 20. století přehled
Miroslav Balaštík
Nečekaně rychlý pád komunismu v roce 1989 přinesl záplavu knih autorů nejrůznějších generací a poetik a téměř v jediném okamžiku propojil literaturu exilovou, samizdatovou a oficiální. „Obnovení chaosu“, jak toto období nazval Jiří Kratochvil, však znamenalo také proměnu společenské role literatury a potřebu nově definovat její hodnoty a funkce. Kniha Postgenerace se pokouší mapovat kritické diskuse, spory a manifestační vystoupení, které tuto situaci provázely a které současně upřely pozornost na poezii nejmladší básnické generace. Autoři narození v 60. a 70. letech 20. století již vstupovali do literatury nezatíženi vztahy k bývalému režimu, a vzbuzovali tak nemalá očekávání, že do literatury vnesou nové tvůrčí impulsy. Polemiky kolem mladé básnické generace se pak velmi těsně pojí s úvahami o stavu a směřování literární kritiky, která se právě v průběhu 90. let pokoušela nově formulovat svá východiska a funkce.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Postgenerace: Zátiší a bojiště poezie 90. let 20. století. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Postgenerace: Zátiší a bojiště poezie 90. let 20. století v seznamech
v Přečtených | 3x |
v Knihotéce | 3x |
v Chystám se číst | 5x |
v Chci si koupit | 1x |
Štítky knihy
90. léta 20. století literární historie, dějiny literatury poezie česká poezie
Autorovy další knížky
2017 | Profesor na frontové linii |
2015 | Literatura v čase lovců |
2010 | Postgenerace: Zátiší a bojiště poezie 90. let 20. století |
Zajímavá publikace, která vysvětluje polistopadový úpadek básnictví. Zatímco povstání v roce 1945 byl pro poezii silný impuls a téma osvobození bylo často leitmotivem básnických sbírek, listopad 1989 inspiroval spíše prózu, a i tu spíše okrajově. Navíc došlo ke spojení různých typů literatury, promíchalo se několik generací a poezii chyběl jednotný program. Ten by mohl vzejít z kritických střetů, o něž však nikdo nestál.
I tak ale za posledních 25 let vykrystalizovalo několik básnických prototypů, jejichž krajní póly lze definovat civilismem poetiky květňáků na jedné straně a metaforickým manýrismem na straně druhé.