Potoky krve přehled

31.05.2024

Skvělý styl S. Eriksona se nezapře. Tentokrát se zaměřil na dva nekromanty a jejich smolařského sluhu, kteří putují světem Malazu a všude, kde se objeví, rozvíří vody. Povídky jsou plné černého humoru, krutých pravd, svébytných postav (např. různé neřesti v Mrtvých zdravých).
Erikson skvěle pracuje se slovy, jeho dialogy jsou výborné.

09.06.2022

Tři krátké povídky (ve srovnání s Malazskou sérií) o nekromantech Bauchelaina a Korbala Špičáka, a jejich sluhy Emancipora Reese. S těmito třemi postavami se tak díky těmto povídkám více seznámíte, i když po jejich přečtení budete mít o jejich postavách více otázek, než jste měli předtím. O jejich minulosti či schopnostech se pak dozvíte spíše náznaky, než skutečné informace. Povídky pak předchází jejich objevení se v románu Vzpomínky ledu ze série Malazské knihy padlých. Povídková sbírka je pak rozdělena třemi povídkami přesně na třetiny.

První povídka vypráví o tom, jak si Bauchelain najmul Emancipora Reese jako svého sluhu (komorníka). Dozvíte se tak zde nejvíce o Reesově zázemí, z jakého prostředí pochází. Na první povídku přímo navazuje druhá povídka, která se odvíjí na palubě lodi, kde dojde k masakru posádky. Pro mě nejslabší ze tří, protože Erikson se zde opětovně snaží o černý humor, který mu zde ale moc nejde a blíží se spíše k trapnosti. Třetí povídka se odehrává 4 roky po druhé povídce. Tématicky by se také dala považovat za humornou povídku, a když ji nebudete brát moc vážně, tak si ji i užijete (na rozdíl od trapnosti přechozí povídky). Ale přišlo mi to jako by si Erikson touto povídkou vyřizoval účty s přespříliš aktivními propagátory zdravého života (cvičení až do roztrhání těla) a zdravé výživy (požírání trávy). Neméně se zde pak zabývá nesmyslnými královskými a náboženskými nařízeními, kdy jsem si nemohl nevzpomenout na Pratchettovi Malé bohy a Podivný regiment.