Pověsti dávných časů přehled

20.01.2025

Zcela jiný Pludek, než na jakého jsem zvyklý z jeho volné románové trilogie. Ani bych nepoznal, že to psal stejný autor. Četlo se to velmi dobře, mrzelo mě, že jsem tuto knihu objevil až nyní a ne dávno v dětství.

Přenesl jsem se mezi západní Slovany a sledoval jejich marný boj s německým živlem. Sámova říše, Moravská říše a poslední pověst o Přemyslovi, to vše už jsem dávno znal, ale pověsti o bojích Polabských Slovanů pro mě byly prakticky neznámé. Většina Slovanů byla krásně ušlechtilá, čestná a Němci jsou naopak zrádní, hamižní a touží po ovládnutí nových zemí.

Krásně se v těch pověstech projevila slovanská rozdrobenost. Slované se dokázali spojit, ale po vítězství se hned pustili do sebe. Synové velkého knížete, který padl, se hned přidávají k těm, proti komu bojoval jejich otec, jen aby bojovali a intrikovali proti tomu, kde se v jejich vlasti nově ujal trůnu. A tak jedno slovanské město za druhým končí a stává se německým.

Líbilo se mi, jak Pludek používal česká jména měst, jen by se mi hodilo v závěru jejich současné německé pojmenování. Snažil jsem se to hledat na mapách, na wikipedii a na google. Ne vždy se mi to podařilo. Starhrad, Lubica, Dubín, Volyň, Pluna…

Každou pověst jsem se snažil si ověřovat, zjistit k ní více informací a tak jsem zjistil, že u často si Pludek vymýšlí i ve stylu Václava Hájka z Libočan. Kde se v roce 2025 uvádí, že není známo, kde se například některý kníže narodil, Pludek hned přesně ví, že to bylo například město Zvěřín a ví i přesně rok.

Škoda, že se takových knih nevydává více a není s nimi více veřejnost seznamována. Škoda, že se do této oblasti nevrací třeba čeští spisovatelé historických románů. Prožíváme severské ságy, různou historickou fantasy, ale tady kousek za dveřmi nám uniká krásná slovanská historie se svými bohy, statečnými vojevůdci, bratrovražednými body a velkým zánikem celých národů, jejichž jména většina lidí dnes už ani nezná.

05.08.2024

Doteraz spomínam na to sladké obdobie, keď som ako mládenec nemal potuchy, že sa zachovala nejaká kronika Helmolda z Božova či iné dobové pramene, a jedinou studnicou vedomostí o vyhubenej časti slovanských kmeňov bola mi táto kniha. Vtedy mi vôbec neprekážalo otvorene protinemecké ladenie pôvodcu (a priznajme si, že v tomto prípade nebolo neodôvodnené), a kochal som sa tak krásnym príbehom a verným opisom činov velikánov, ako aj dokonalými kresbami, ktoré úspešne vťahovali mladého čitateľa do deja. Pán Pludek dokázal vykresliť dobové prostredie a náladu dokonalo: či už išlo o príbeh zo Samovej ríše alebo z mokradí Lužice. Je to jedna z tých kníh, pri ktorých poznáte záver (zánik kmeňov), no počas celého čítania akosi dúfate, že sa čosi stane, a že sa kniha skončí inak.

Pludek bol komunista, ale spisovateľ bol 100%, a aj vďaka jeho knihe som si našiel cestu k viere predkov. Kniha môjho detstva, ktorú odporúčam všetkým mladým rodičom.

Používateľ Miro.slav píše, že vo vydaní z roku 1971 chýba poľský Boleslav. Ja mám práve toto vydanie, ale keďže Boleslava mám rád asi ako českého Václava I. či ukrajinského Vladimíra I., vôbec mi to neprekáža. :)