Povídky a pohádky Jiřího Wolkera přehled

23.05.2024

Beletristická tvorba Jiřího Wolkera se díky komunistům svcrkla na jeho pohádku O milionáři, který ukradl slunce. To je samozřejmě velmi účelové.
Vydání tohoto souboru, vůbec první, po Wolkerově smrti, je zvláštní. Zaprvé to žánrové rozdělení, protože ty pohádky nejsou vpravdě žádné pohádky, ale psychologické povídky s magickými (jakoby samozřejmě se dějícími nadpřirozenými možnostmi) prvky. Zadruhé, a to je velmi zajímavé, je vše velmi ponuré, každým textem prochází takový nevýslovný smutek. A pak (proč třeba já nedávám 100%), nejsou všechny stejně silné.
Za slabčší považuji z povídek Sestru, Univerzitní knihovnu a Stařec, z pohádek O kominíkovi. Neznamená to, že by nebyly dobré, ale jsou příliš schematické. Naopak Ilda je skvělý obraz neočekávané lásky ve válečném zajetí, O knihaři a básníkovi téměř začarovaná otázka síly štěstí a neštěstí, a Pohádka o listonošovi je zase o možné interpretaci viny a trestu. Za naprosté vrcholy považuji Služku a Pohádka o Jonym z cirkusu, které si myslím jsou brilantní psychologické povídky v nejlepší tradici Jaroslava Havlíčka nebo Stefana Zweiga. Nechci spoilerovat, ale nepřekvapuje mě, že do výběru na Českém rozhlasu vybrali mj. právě tyto dvě. Z obou jde mráz po zádech.
Myslím, že je třeba poznamenat, že všechny texty spojuje poněkud černobílé vidění sociální nespravednosti. Nedivím se, že se Wolkera komunisti tak chytli, protože každá z postav ať povídek nebo pohádek má nějaké sociální postavení, které částečně způsobí i její konec. Typicky v knihaři a básníkovi je město rozděleno řekou na dvě části, na jednom břehu žikí samí šťastní (a bohatí) lidé, na druhém břehu je to jakýsi temný brlhoh nezaměstnaných a nebo nouzí trpících smutných či umírajících lidí. Tak pro pohádku se to možná takové zjednodušení hodí, ale je cítit, že to Wolker má položeno takto ve všech povídkách. Ten neskonalý smutek se line patrně z toho, že Wolker s těmi chudými, kteří stěží překonávají osud a protloukají se životem, cítí a je na jejich straně, a stejně ty příběhy končí špatně. I když naděje v některých zůstává, ale opravdu jen v několika.
Kdo ví, jak by vypadala Wolkerova životní, autorská a politická trajektorie, kdyby nezemřel předčasně? Stal by se opravdu horlivým komunistou a vrhl by se pak na socialistický realismus a v době stalinismu by pěl ódy? Nebo poučen rokem 1929 a bolševizací strany by se spíše upozadil a šel ny opoziční cestou? A nebo by se z něj stal nezařaditelný solitér, kterým už byl po založení Hosta a vzápětí se nedokázal nikde "organizovat"? To jsou všechno hypotetické otázky. Opečováváme jako poklad to, co nám zachoval, a myslím, že tento soubor takovým pokladem je. Jen čas účinnost některých textů zeslabil, a minimálně Služku a Jonyho z cirkusu (a ještě Ildu) naopak posílil.