Pozor, doktor! přehled

12.03.2019

Knížku jsem dostala od grafika. Po této stránce je knížka, řekněme, zajímavá. Můj šálek čaje to sice není, ale jo, dejme tomu, oko odborníka se nejspíš potěší. Nicméně, k obsahu. Už samotný název jsem nechala párkrát převalit na jazyku. ". Pozor, doktor!" Pozor, doktor? Takže, mám očekávat něco na způsob: "pozor, revizor!" nebo "bacha, učitelka"? Neboli, zbystřete, nepřítel? Jedná se o knížku pro děti. O dějiny medicíny v sedmi dnech. Přesto, počínaje názvem, je v ní současně lékař přímo i hodnocen. Vědomě či podvědomě dětem podsouván jako někdo, kdo nás vlastně trápí, mučí a zkouší na nás různé triky... Přímo do knížky je vložen plakát kostry, který si děti nejspíš můžou vyvěsit v pokojíčku. Nu, je hezky vyvedena, barvy, kvalitní papír, po této stránce dobrý. Co však neskousnu je text na něm: " Člověk každou chvíli stoná, něco se mu vykloubí. Nemít možnost jak to spravit, stál by život za houby. Od pravěku lidstvo zkouší kouzla, čáry, různé triky. Například jsme vymysleli doktory a lékárníky!" Tento text je i upoutávkou na knížku a je i na zadní straně obálky. Tohle mám opravdu recitovat dětem? Vytvářet v nich dojem, že lékař je vlastně takové nutné malé zlo? Já chci, aby mé dítě znalo historii, vážím si, že autor udělal výcuc toho nejpodstatnějšího a myslím, že i nejzajímavějšího a shrnul to do krátkých textů tak, aby to děti bavilo. Ale vadí mi, že současně dětem (ne)nápadně podsouvá i svůj subjektivní (negativní ) názor na doktory. Texty se sice tváří mile, ale "mezi řádky" je averze patrná. Nelíbí se mi to. Nelíbí se mi to u knížky pro děti. U knížky, která se prezentuje jako "dějiny medicíny". Ukázkou pár citací z knížky: "A nezapomeň si doma ty rovnátka, víš, že jdeš hned po škole na kontrolu!" "Jéééé...Zase na kontrolu k tomu trapiči! Odkdy vlastně doktoři smějí mučit malé děti?" "Asi tak něco přes 2000 let. Už staří...." atd. V současné knížce pro děti bych si představovala minimálně jemnou edukaci. Směrem k větší laskavosti a úctě. K jakémukoli povolání. Natož k povolání lékaře. Očekávala bych, že kniha "dějiny medicíny" navede komunikačně méně zdatné rodiče, jak v takové situaci vhodně zareagovat. Vždyť, zrovna na rovnátka dítě k odborníkovi vůbec nemusí a je to jen jeho estetický rozmar, že k němu chce. Kde je úcta a vděk? S tím souvisí další citace z knížky: "Poté, co vyrosteme, pronásledují nás úrazy a potřebujeme ošetřit, onemocníme a musíme se dát vyšetřit a léčit". Pane autore, my nic nemusíme, my se, naštěstí, MŮŽEME dát vyšetřit a léčit :-( A chci, aby to takto vnímaly i děti! Že máme neskutečné štěstí, že se máme na koho obrátit a ne, že k němu musíme! V další části knížky se dozvídáme, že: "Kdysi byli ve špitále pacienti v jednom sále. Dnes je ten dům rozdělen řadou oborů a stěn. Dokážem tu vskutku lépe operovat střevo slepé, léčit nervy, svaly, kosti, ba i různé maličkosti, brady, tváře, oči s víčky, uši, nosy, paty, špičky...na něco jsme zapomněli? Kde jen zůstal člověk celý?" Takže tu se zase děti (podprahově) dozvídají, že např. uložit někoho na specializované oční oddělení je zlé a nelidské? Závěrem poslední citace: "Dějiny medicíny se obvykle líčí jako hrdinský boj statečných lékařů s nebezpečnými zabijáky. I když skutečnost je složitější, ..." Nu, více se autor sebeodhalit nemohl, nemyslíte? Celkově nedoporučuju. Protože na současnou vzdělávací literaturu pro děti mám nároky. Mimo odbornou oblast potřebuju, aby podpořila úctu a respekt. Ať se jedná o doktora, revizora nebo učitele.