Právní argumentace nebo svévole: Úvahy o právu, spravedlnosti a etice přehled
Libor Hanuš
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/545152/pravni-argumentace-nebo-svevole-uvahy-o-pravu-spravedln.jpg
1
1
1
Publikace se zabývá aspekty právní argumentace souvisejícími s problematikou svévole, pramenů práva, náležitého vedení důkazního procesu, hledání smyslů a účelů v právu, mezí jeho právně přípustného výkladu a soudcovské dotvorby práva, dále problematikou retroaktivity a řešení kolize právních úprav, jakož i kolize účelů a hodnot práva. Z tohoto pohledu ji lze doporučit jak pro právní praxi, tak pro studenty právnických fakult a právní teoretiky.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Právní argumentace nebo svévole: Úvahy o právu, spravedlnosti a etice. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Právní argumentace nebo svévole: Úvahy o právu, spravedlnosti a etice v seznamech
| v Přečtených | 1x |
| v Knihotéce | 1x |
Autorovy další knížky
| 2011 |  Teorie práva v příkladech |
| 2005 | Sbírka příkladu z teorie práva |
| 2013 |  Glosy k právní argumentaci |
| 2008 |  Právní argumentace nebo svévole: Úvahy o právu, spravedlnosti a etice |
Tato kniha, nebudu vám lhát, zdaleka překonala hranici mé sebenenávisti. Já jsem opravdu schopný číst ledasco, ale tohle je zdaleka moc.
Tahle kniha je podle mě úplně obyčejnou prasečinou, kterou bych obvinil z parodického charakteru, kdyby autor takový výklad alespoň částečně naznačil. Jelikož tak nečiní, zůstanu u toho, že je kniha špatná upřímně. Obsahem? To snad ani ne, ostatně pro takový soud bylo by nezbytné umět obsah identifikovat. Formou. Forma je často považována za méně významnou, minimálně z dvojice forma/obsah. A je to tak. Je-li však forma otřesná, obsah je zdeformován.
Upřímně, já mám také divnou stylistiku, která může leckomu vadit – a plně to chápu. Ale co v tomhle textu předvádí Hanuš, to je naprosto nechutné pozérství a intelektuální onanie. Autorův "styl" má patrně evokovat literární výplody prvorepublikové. Ano, já, Libor Hanuš, jsem četl významné texty staré češtiny z dob, kdy české právo za něco stálo. No super. Tenhle text ale svou exaltovaností není ničím, než obyčejnou parodií na vznešený jazyk. Forma přitom naprosto znemožňuje odnést si cokoliv hodnotného ze čtení jako takového. Absurdní charakter tomu dodává po dvou, třech pofidérních citací klasických textů v každé kapitole. Opravdu se mi text jeví ze stylistického hlediska prostě jako blivajz, překonávající svou nesrozumitelností i „učitele“ Holländera. Gratuluji. Pro ilustraci. Každá kapitola samostatně obsahuje závěr. To je dobře. Pravda, obsahuje-li prvá kapitola ponejprve závěr a po něm doslov, působí to trochu divně, ale budiž. Po doslovu však následuje další text! To má tři závěry! Nadto dovolím si vyjmenovat názvy závěrečných podkapitol: "závěr", "doslov", "vývody", "konkluze", "závěr" (podruhé, gratuluji), "shrnutí" a tak dále a tak dále. To je tak odpudivé, že snad netřeba to dále komentovat.
Obsahem se jedná o toliko velice volně související glosy, často komentující soudní rozhodnutí. Zaobaleno v nesmyslných formách, jedná se povětšinou beztak o banality. Co pochopíte, často za pochopení nestojí, respektive už jste to stejně měli dávno pochopit. Možná se ke knize někdy vrátím a pokusím se znovu v jejích nepěkných útrobách nějaký smysl najít. Ale čtení prvé mne upřímně tak naštvalo, že o tom dosti pochybuji.
P.S. Strašně se mi líbí možnost k odborné studii hodnotit "tempo čtení" a "emoce". To je taková volovina, co zase na téhle stránce vymysleli. Berte mé hodnocení, prosím, jako nadsázku - zrušit už to patrně nelze. Ostatně celý komentář je (částečně) nadsazený.