Před branami Omegy, román o jednom českém osudu přehled
František Všetička
Biografickou novelu o Jakubu Arbesovi vystavěl autor, literární vědec a vysokoškolský pedagog František Všetička, na dlouholetém odborném zájmu o tuto osobnost. V krátkých kapitolách nás provádí Arbesovým životem a představuje nám postavy, které zasáhly do jeho běhu: bolzanovského kněze F. Schneidra, hraběte Buquoye, češtináře Jana Nerudu, jeho maminku Barboru, novináře Julia Grégra, spisovatele Karla Sabinu atd. Ukazuje hrdinovy bolesti i radosti stejně jako místa spojená s jeho životem. Novela nepostrádá prvky romaneta: tajemnost a symbolismus.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Před branami Omegy, román o jednom českém osudu. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (1)
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Před branami Omegy, román o jednom českém osudu v seznamech
v Přečtených | 1x |
Autorovy další knížky
2002 | Lexikon literárních pojmů |
2005 | Možnosti Meleté |
1994 | Česká literatura doby baroka: sborník příspěvků k české literatuře 17. a 18. století |
1995 | Před branami Omegy, román o jednom českém osudu |
1999 | Podoby prózy - O kompoziční výstavbě české prózy dvacátých let 20. století |
Literárně nic moc. Autor je zkrátka vědec, nikoli umělec. Předává sice řadu informací, ale čtenář žádostivý něčeho takového by si měl přečíst raději Arbesův životopis. (Já jsem knihu četla kvůli práci o páteru Franzi Schneidrovi, Arbesovu katechetovi, který tu vystupuje jako jedna z postav.)
Pár věcných poznámek:
Jde o sérii portrétů těch osobností, které ovlivnily život hlavního hrdiny Jakuba Arbesa. Každé z postav (např. Janu Nerudovi, jeho mamince Barboře, S. K. Neumannovi, Karlu Sabinovi či Juliu Grégrovi) vyhradil autor krátkou kapitolu. Žánrově se román nachází na pomezí krásné literatury a literatury faktu: zakládá se na přísně biografických údajích, ale fabuluje ozvláštňující podrobnosti, například citové dojmy postav, atmosféru scén, okolnosti (počasí) a dialogy.
Typické je pro něj jakési zrcadlení Arbesových tvůrčích přístupů – romanetu se blíží propracovanou symbolikou – často vzatou z řecké abecedy –, tajemnými motivy a složitou kompozicí. Kapitoly koncipuje autor rámcově, začínají v současnosti postaršího Arbesa, jenž ve vzpomínkách prochází svůj život počínaje dětstvím, a končí hrdinovým procitnutím ze vzpomínky. [spoiler] V závěru románu Arbes umírá.
„[…] Jakub se snažil ve své minulosti vyhledat takovou osobnost, která by mu svou existencí, svou hojivou existencí, přiložila balzám na ránu, způsobenou Jarošovým nemilosrdným skalpelem. Jakub věděl, že taková bytost existovala, velice se jí vážil a v jednom svém romanetu ji dokonce zvěčnil. Touto postavou byl jejich profesor náboženství […].“