Příliš hlučná samota přehled

Příliš hlučná samota
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/529885/bmid_prilis-hlucna-samota-662ad45a9cd9b.jpg 4 1086 1086

Hrdina Příliš hlučné samoty, dělník ve sběrně starého papíru Haňťa, pracuje pětatřicet let ve sklepení sběrně u stařičkého lisu. Z hromad starého papíru zachraňuje vzácné knihy a shromažďuje je ve svém pokojíku, čte si v nich a tak je "proti své vůli vzdělán". Celá novela je vlastně vnitřní Haňťův monolog, psaný sonátovou formou se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu, do kterého si odvede i vysloužilý mechanický lis. Práce je pro Haňťu rituál, balíky slisovaného papíru jsou umělecká díla, v jejichž útrobách se nacházejí poklady ducha. Moderní sběrna, kterou Haňťa navštíví, jej děsí neosobností a sterilitou, nedovede si takovou práci představit, proto, když je přeřazen do sběrny čistého papíru, kde již nebude moci objevovat krásné knihy, je zoufalý až k sebevraždě...... celý text

Můj komentář

Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příliš hlučná samota. Přihlašte se a napište ho.


Komentáře (138)

JT90
dnes 1 z 5

Bohužel nic pro mě. Způsob, jakým byla kniha napsána mi vůbec nesedl - v podstatě jen souvislý text, žádná přímá řeč a neustálé opakování stejných vět a myšlenek.

manka71
včera 5 z 5

Skvěle napsáno, není jinak než dát 5 hvězdiček i když se mi z některých pasáží zvedal žaludek.


Ísačop
15.06.2024 3 z 5

Přečteno kvůli výzvě.

Není to úplně moje krevní skupina, ale přečetla jsem ji s chutí.

Mančinka mě pobavila, zejména na lyžích, a Ilonka? No ta byla svá. Její "já tady bydlím taky" nemělo chybu...

Jen čekám, kdy díky korektnosti, příjde na přetřes slovíčko cikán...

všechny komentáře

Související novinky (1)

Bouřlivá doba, Mysli na mě a další knižní novinky (32. týden)

07.08.2022


Citáty z knihy (1)

Opřený o pult otevřené skleněné stěny automatu v Černém pivovaře piju popovickou desítečku, povídám si, od téhle chvíle, kamaráde, musíš na všechno být už sám, sám sebe musíš donutit, abys šel mezi lidi, sám sebe musíš bavit, sám se sebou hrát divadlo tak dlouho, než sám sebe opustíš, protože od teďka kroužejí jen samé melancholické kružnice, a tak jak jdeš dopředu, současně se navracíš zpátky, ano, progressus ad originem je regressus ad futurum, tvůj mozek není víc než hydraulickým lisem zpresované myšlénky.


Kniha Příliš hlučná samota v seznamech

v Právě čtených19x
v Přečtených1 676x
ve Čtenářské výzvě190x
v Doporučených111x
v Knihotéce307x
v Chystám se číst329x
v Chci si koupit59x
v dalších seznamech6x