Příroda a kultura přehled
Stanislav Komárek
Kniha pojednává souvislosti přírody a kultury v širokém kontextu - je kulturní proces protikladný přírodnímu, či se jedná mnohem spíše o "pokračování přírody jinými prostředky"? Druhé, rozšířené a doplněné vydání vychází primárně z koncepcí C. G. Junga a A. Portmanna, které spatřují společný kořen kreativity lidské i přírodní, což je v poměrech evropského myšlení pohled pozoruhodně blízký perspektivě, jak přírodu a společnost vnímala klasická Čína. Kniha se zabývá základními jungovskými pojmy, lidskou percepcí světa a jejím vztahem k jazyku, problémem antropomorfismu a sociomorfního, biomorfního a mechanomorfního modelování v naší vědecké i mimovědecké percepci přírody, paralelami mezi evolucí artefaktů a přírodních objektů, portmannovskou přírodní estetikou a dalšími příbuznými tématy v řadě navzájem souvisejících esejů, v podobném stylu jako jiné autorovy knihy.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příroda a kultura. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Četla jsem knížku jako studijní text ke zkoušce u jejího autora.
Titulnímu tématu, totiž přírodě a kultuře, se věnuje až poslední 1/3 knihy. Zbylé dvě bych označila jako gnoseologické, protože se zabývají vnímáním světa a jeho předpoklady (smysly, jazykem, jungiánskou psychologií, redukcí, sociomorfním modelováním přírody; to je onen „svět interpretací“ z podtitulu).
První dvě třetiny se mi četly o něco hůře, než jsem u Komárka zvyklá – některé pasáže se nedaly absorbovat plynule jedna za druhou, musela jsem knížku na chvíli odkládat. Čtenářům, kteří s autorem začínají, bych proto doporučila spíš jeho „Ochlupené bližní“.
Naopak poslední třetina mě zase pohltila. Začíná úvahou, jak by mohl vypadat Demiurg, a pokračuje portmannovskou biologií, která tvoří neobyčejně zajímavý protinázor k neodarwinismu. Komárek mně osobně pomohl překonat fázi nekritického obdivu k přírodnímu výběru, začež jsem mu vděčná. Ze všeho nejvíc mě bavil oddíl o domestikaci, ačkoli se tomuto tématu autor věnuje především jinde.
Coby „duchovědec“ jsem se nedozvěděla tolik nového z biologie jako u ostatních Komárkových knih, jelikož tato je o něco více humanitní než přírodovědná. Právě proto si ale najde cestu spíše k humanitně orientovaným čtenářům nebo k biologům chtivým filosofického a kulturologického „dovzdělání“.
Není to nejlepší Komárkovo dílo, jež jsem četla, nicméně za poslední třetinu si jistě zaslouží 5/5. Autorův zjev totiž snad nemá v českém prostředí obdoby, snad vyjma Marka Orko Váchy. Pomyslné minus zase dávám za nedělení na odstavce, které mě fakt štve.
Kniha přináší řadu zajímavých informací, které v běžně v literatuře o evoluční biologii nenajdete. Přesto se mi kniha četla poměrně těžko a to jsem na podobný styl a obsah více než zvyklý...
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Příroda a kultura v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 56x |
v Doporučených | 5x |
v Knihotéce | 36x |
v Chystám se číst | 35x |
v Chci si koupit | 7x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
evoluce umění příroda kultura jazyky vědomí člověk a příroda přírodovědecké eseje smyslové vnímáníAutorovy další knížky
2019 | Česko na křižovatce |
2020 | Doba koronavirová |
2012 | Intelektuál ve veřejném prostoru |
2011 | Hlavou zeď 2011 |
2012 | Muž jako evoluční inovace? |
Spíše filozoficky zaměřené dílo, poměrně náročné na čtení a jak už napsala kolegyně, na autora je to celkem kontrast, protože jinak se čte Komárek skoro sám.
Zajímavé mi přišly kapitoly o archetypech, stínu, persony (pěkně rozebrané), polaritách dobrý-špatný, roztomilý-fakan apod. Polovina knihy mi moc nepřišla na místě a pak až na konci mi svitla naděje a aha, kapitola o biochromatice, jazyku, domestikaci: kdyby na podobném principu fungoval zbytek knížky, četla by se sama. Doporučuji spíše filozoficky a humanitně zaměřeným čtenářům.