Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Příživník. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Syrové sdělování reality? Zdá se. Jenže Machulka psal tak jemně a s hravostí, že svět v jeho básních vyhlíží krutě, avšak texty z nás netahají pryč chuť žít dál. Svět se nezastavil jen proto, že zemřelo město. Má básně číst dospělý? Dítě? Kdo leží v pampeliškách? Není to jedno? V jednu chvíli jsou kolem víly – pak najednou hledíme na šedou stěnu se stínem mříží – pak zase víly, chrpy a pivo. Hrátky se slovy, slabikami a písmeny vyjadřují kreativitu, ale také nepřetržitý tok myšlenek, kterému se člověk nevyhnul – zaplaven nudou. Byl nucen pracovat a zároveň nemohl dělat nic.
Když jsem v devadesátkách přijela za bratrancem do Prahy, měl Příživníka rozečteného na stolku, tak jsem se do toho malého žlutého sešitku hned zakousla. Bylo to zcela odlišné od soudobé gymnaziální výuky, což mě nadchlo tak, že jsem si část básní opsala do sešitu a bavila s nimi mladšího bratra. Pokřik: "Správný androš nemá ani groš, hip, hip, krtek!" se u nás doma stal kultovním. A vůbec se mi ta spousta anarchistických vykřikovánek moc líbila. Jediné, co mě momentálně štve, že ji doma v knihovně nemohu nikde najít. Asi je potřeba začít hledat něco jiného. Třeba Magorovu Úložu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Příživník v seznamech
| v Přečtených | 11x |
| v Doporučených | 1x |
| v Knihotéce | 5x |
| v Chystám se číst | 1x |
| v Chci si koupit | 1x |
Příživník
Působivý soubor dotavadního díla undergroundového básníka Vratislava Quida Machulky, dnes už poměrně nesnadno sehnatelný, všestranně – krom textů tedy i poněkud nadšeneckou ediční uspěchaností či přiléhavými ilustracemi od Jakuba Zicha, připomínajícími váchalovské dřevoryty – zpřítomňuje dobu krátce po sametové revoluci, kdy underground byl stále živý, de facto současnický a zažíval obrovský boom zájmu nejen mezi těmi, kdo se k němu před rokem 1989 pro nejrozličnější „logistické“ komplikace nedostaly.
Machulkova tvorba z let 1972–1988, již kniha shromažďuje, má vícero poloh, které se ovšem nezřídka prolínají na prostoru jediné básně. Je to poloha „výtržnického“ experimentování s jazykem, radostně improvizovaných poetických hrátek, které však čas od času nechybí společensko-politický/filozofický přesah, srov.:
Pravduj pravdo pravdovitá
tancuj pravdo pravdovitá
pravdo naše obrovitá
pravdo zlatá
prostitutko utahaná
pravdo záplatovaná
počmáraná
horem dolem nalejvaná
na svatýho máje řvaná
[...]
Leckteré by se svou údernou rytmičnosti a obsahovou zemitostí mohly stát téměř emblematickými, vlajkovými texty undergroundu, jen je Machulka bohužel ve srovnání s Magorem nebo Bondym zkrátka mnohem méně známý:
Až rozkvetou švestky
pobleju vás všecky
pojedu do prdele
budu tam dvě neděle
Dále je to poloha subtilních básnivých říkanek, křehkých lyrických nálad, jež využívá tradičních poetických zvukomalebných prostředků a někdy se blíží tvorbě pro děti:
Žádnej tomu nevěří
já však vím, že vaří
milá má copatá
hvězdy si k večeři
Nebo:
Pampelišky hou
Bláznivý blatouchy šílej žlutě
modře hořej zvonečky
sytou vůní růže zvou
pampelišky hou
houpaj se spěj ve víně
Pro mě osobně je asi nejsilnější poloha reflektující tísnivou společenskou a osobní situaci, do níž počítám verše tematizující pobyty ve vazebních věznicích, život v reálném socialismu, pád do alkoholismu, oscilující mezi euforickou mánií a tesknou depresí, a pak řadu obecnějších emocí a vlastností s výše uvedeným se pojících: strach, zatuchlost a mrtvolnost, absurditu a někdy i nesmělé průblesky možnosti lepšího, spravedlivějšího světa. Není zde bohužel prostor, abych odcitoval všechny nejzajímavější básně reprezentující tuto část Machulkova díla, ale jedná se kupř. o texty Zabíječi, Realita našich dnů, Na zábavě, Karlovy Vary, Čmuchám čmuchám čmuchám, Město a obecně většina textů ze závěru knihy, z let 1987 a 1988. Několik jich zde ovšem přeci uvedu v úplnosti:
Rozdat duši
ztratit vlastnosti
nemít bolesti
jen trochu radosti
o tebe starosti
***
Opatrní lidé
Opatrní lidé
co tu po vás zbyde?
Ostnatá opatrnost
opatrné pravdičky
opatrné lži
lžičky jedu opatrnosti
neveselé radosti
hold malosti
a možná, že žok opatrně nakradených peněz
***
Strach
Strach
Mám strach
Mám strach o svůj strach
Bojím se, abych ho nenechal v někde v hospodě
kde piju na kuráž
Strach
Strach o strach
Mám strach o svůj strach
co kosti mi láme
vaz přeráží
překáží
Strach
Hotel Zoufalství s podřezanými, oběšenými,
zastřelenými utopenými a otrávenými hosty
Mám strach
Mám strach o svůj strach
abych ho nenechal někde na věšáku
Co bych pak celý dny dělal?
Popř. následující plodně nejednoznačný, a proto krásně znepokojivý text:
Roste na zahrádce
na záhoně
roste na poli
na náměstí mezi tulipány
roste a prorůstá mezi námi
a nikdo tomu nezabrání
Minusem knihy je nepříliš kvalitní ediční příprava. Není to poprvé, kdy se s tím setkávám u knihy vypravené editorem Martinem Machovcem. Zdá se, že ač je to nepopiratelný znalec českého literárního undergroundu a zasloužilý pečovatel o jeho odkaz, systematičnost a pečlivost při práci s textem není jeho silná stránka. Na škodu bylo jistě i to, že se jednalo o projekty publikované narychlo (u Příživníka bych to ještě chápal, ten vyšel roku 1992, kdy byl po těchto knihách obrovský hlad, neplatí to však už pro jeho edice vycházející o dekádu až dvě později v nakladatelství Kalich) a ani redaktor a korektor (byl-li vůbec nějaký) příliš platní nebyli. Součástí knihy je sice vtipná a pěkně napsaná předmluva I. M. Jirouse, editorova „domluva“ (=doslov), vydavatelská poznámka a medailonek autora (převzatý ze samizdatového vydaní), to vše je bez diskuse a fajn. Potíž je, že v básních samotných je až příliš evidentních překlepů (což je u poezie nápadné a ostudné), spousta věcí je tam editorsky nedořešená (např. interpunkce a záhy nato její nepřítomnost ve zcela srovnatelných pozicích, viz i jedna z citovaných básní), což je s ohledem na to, že edice byla pořizována za autorova života a úpravy s ním tudíž mohly být konzultovány, prostě odbytá, neprofesionální práce. A pokud si autor třeba nepřál do textů sahat, má to být zmíněno v edičním komentáři. Škoda. Ale třeba se v budoucnu najde jiný editor a nějaký vydavatelský nadšenec, kteří společnými silami pořídí kvalitní soubornou edici Machulkova díla. Rukopisy dosud nevydané podle všeho stále ještě existují (byť je těžké je luštit) a český underground i osudem spíše tragická osobnost Vratislava Machulky by si to zasloužily.