Proměna a jiné povídky přehled

13.02.2025

Kafkovy povídky jsou obecně těžce stravitelné; některé méně, některé více, přesto však drtivá část z nich navzdory krátkému rozsahu platí za obsahově a myšlenkově hutné. Já osobně jsem nejvíce ocenila autorův talent v případě krátkých, a tedy i svižných, vypointovaných příběhů, např. Bída starého mládence, Ti, kdo běží kolem, Okno do ulice či Před zákonem. Dále musím vyzdvihnout zejména povídky Venkovský lékař, Starý list, V kárném táboře a pak samozřejmě Proměnu.
A co se týče nejlepšího počinu z této sbírky? Jsem si vědoma, že se můj názor odklání od toho většinového, přesto si za ním stojím – Ortel je bezkonkureční. Celá jeho surovost, cyničnost a tragičnost poskladané ze slov tak jímavě, tak jedinečně se mi nelítostně usídlila pod kůží a už nechce zpátky. „Takový jsem a takového ať mě přijme; nemohu přece ze sebe vystřihnout člověka, který by se mu třeba hodil za přítele spíš než já.“ K této povídce se jistě ještě několikrát vrátím.

Svým morbidním způsobem mě moc baví Kafkův fatalismus, jeho hloubka uvažování i všudypřítomný pocit nezvratnosti Osudu. Často jsem po dočtení jeho příběhů dumala nad tím, co "se nám básník asi snažil říci"; a se vší upřímností lze jen konstatovat, že jsem u žádného literárního počinu tolik nežhavila mozkové závity.
Nicméně ne všechna vyprávění ve mně zanechala hluboký dojem – pokud autor zahltí čtenáře neurčitými symboly a absurdnem místy na hraně nesmyslna, může nastat pro adresáta Trápení.

10.12.2024

Podzimními opary a nejistotou zamlžený soubor povídek. Franz Kafka vypovídá o deprivaci, kýči, pomíjivosti a životním vzdoru, aniž by topil v emocích. Svoji autenticitu tají objektivním subjektivismem, chladným, strojeným až neemočním jazykem, který je ale velmi semknutý i pečlivý. Velké pravdy říká příběhy a situacemi nicotnosti. Je realista, ale jen pro čtenáře, kteří ho nachází v podobném úhlu pohledu na život. Silně ve mně evokuje mladickou nejistotu, všednost výjimečnosti, snahu o pochopení nebo melancholii. Vnímat genialitu textu není kvůli formě lehké, slova trochu stékají pryč, jako kdyby mizely v hospodských hovorech, případně měly být zapomenuty nebo měly zůstat něčím nevyřčeným. Je to věcné, ale současně mlhavé, přesto velmi inteligentní. Proměna je nejvýraznější, ikonická. Bryskně kapitalistická, konceptuálně zvláštní a trvanlivá. Ukrývá v sobě mnoho odkazů, mnoho neexplicitního, ostatně jako celek. Mezi mé oblíbené povídky budou patřit Šaty a Odmítnutí, Ortel i Zpráva pro jistou akademii.