Pršení je super, tati! přehled
Benjamin Brooks-Dutton
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/403843/bmid_prseni-je-super-tati-bmZ-403843.jpg
3
70
70
Příběh o ztrátě, zármutku a kuráži Ben je mladý a úspěšný, má roztomilého synka a před sebou zářivou perspektivu. Když jde jednou s manželkou Desreen v Londýně po ulici, náhle ji srazí auto. Jemu se na poslední chvíli podařilo uskočit i s kočárkem. Ve vteřině je z Bena vdovec, který se musí sám postarat o své šokované dítě. Za dva měsíce po ztrátě milované ženy se pustí do psaní blogu. Odmítá konvenční představy o žalu a chce přimět lidi, aby otevřeně hovořili o svých zážitcích. Zakrátko má Život vdovce milion zhlédnutí a rozpoutá debatu o tom, jak vypadá realita ztráty a zármutku…... celý text
Literatura světová Literatura faktu
Vydáno:
2016
,
Knižní klub
Originální název:
It’s Not Raining, Daddy, it’s Happy, 2014
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pršení je super, tati!. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (20)
Ztráta kohokoliv je smutná a bolestivá, jistěže. Proto neexistuje být v pohodě a prostě si pro cizí lidi psát a jít s tím do televize a omílat to furt dokola - vám, i kdyby umřelo jen milované zvíře, by se chtělo o tom furt mlet a připomínat si to? Já ztrátu zažila před dvěma roky a tak vím dobře, co to znamená.
Že to vážně není chuť dělit se o to s cizíma. Znám tu nemožnost o tom člověku jen promluvit, vzpomenout na něj, to jak se mi o něm dodnes zdá. Představa že s tím půjdu do tv a budu úplně v poho kecat je prostě NEPŘEDSTAVITELNÁ!!!
Proto tohle hodnocení. Proto, že mě štve jaká z běžné součásti života čiší snaha vydělat na tom.
A jak smutný je, že lidi jsou tak blbí že se tím dají opít a žerou mu to.
Je to hnus prostě.
Ta kniha i autor sám.
(A jinak mi ona cute nepřišla a kluk taky ne, parchantila ho už od mimina).
Silné téma, ale způsob, jakým je zpracované, mě nebavil. Ke konci jsem se protrápila.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (2)
„Ačkoliv si neumím představit, že by Bůh vypadal jako člověk, mám-li být schopen zpracovat vlastní myšlenky, potřebuji si vytvořit přece jen určitý obraz. A tak jsem si z něj udělal výkonného ředitele velké korporace. Tohle mě najednou přimělo k úvaze, že Bůh, náš nejvyšší šéf, má snad pro vesmír rozsáhlý strategický plán, ale prostě nemůže být všude současně. Část z něj možná ano, ale jeho energie se v určitých chvílích soustředí do určitých bodů. Bůh v podobě ředitele má plné ruce práce. A tyhle ruce má asi často svázané v důsledku všech těch výkonných i nevýkonných úloh, které musí po celém vesmíru zastat. Možná nás sem umístil, abychom mu pomáhali firmu vést - abychom se postarali o běžný provoz. Jako všichni ředitelé se může dopustit chyb a některé chyby udělají v jeho jménu zaměstnanci. A pak nastávají všemožné potíže: zemětřesení, požáry, choroby či dokonce neovladatelná auta. Něco z toho je přirozené a nevyhnutelné, něco se plánuje a je to projevem zla, něco se zcela vymyká vysvětlení - a otázky po důvodech, kterými jsou tyto věci podloženy, snad zůstanou navždy bez odpovědi.“
„Děti nestojí o věci. K tomu, aby je chtěly, je nutíme my. Děti chtějí lásku. Chtějí čas. Tolikrát jsem od syna slyšel, ať si s ním jdu hrát, ale neslyšel jsem od něj ani jednou, abych mu koupil poníka. Žádost o poníka možná zazní jen tehdy, když si naše děti toužící po lásce, něze a pozornosti najedou uvědomí, že nic z toho nedostanou od rodiče, který je příliš zaměstnaný plánováním šťastné budoucnosti - jenže pokud není šťastné naše teď, nebude šťastné ani někdy.“
Kniha Pršení je super, tati! v seznamech
| v Právě čtených | 3x |
| v Přečtených | 78x |
| ve Čtenářské výzvě | 13x |
| v Doporučených | 2x |
| v Knihotéce | 87x |
| v Chystám se číst | 63x |
| v Chci si koupit | 8x |
Ze začátku mě kniha kniha bavila, ale opravdu asi 50 stran. Ano je to smutné téma a každý o někoho v životě přijde, já sama během jednoho roku přišla nejprve o babičku, pak o tatínka a nakonec o dědečka, ale nepotřebuji z toho psát hned knihu.
Přišlo mi že autor píše pořád dokola to samé, ale trochu jinak sepsané. Myslím si že by to bohatě stačilo na polovinu stránek maximálně.