Purpurový ibišek přehled
Chimamanda Ngozi Adichie
Silný román o emočních bouřích dospívání, pevných rodinných poutech a zářivém příslibu svobody Patnáctiletá Kambili a její starší bratr Jaja žijí privilegovaným způsobem života v nigerijském Enugu. Nic však není tak idylické, jak se na první pohled zdá. Kambilina otce totiž okolí uctívá jako velkorysého člověka, on je však zároveň náboženský fanatik a doma se chová jako despota. Po vojenském puči sourozenci odjedou k tetě, kde poprvé okusí život mimo stín otcovy autority. Teta Ifeoma učí na univerzitě, doma má police plné knih, voní to u ní muškátovým oříškem a kari a domem se nese hlahol dětského smíchu. Když se však Kambili s Jajou vrátí zpět k rodičům, napjaté vztahy se vystupňují a vyústí ve zvrat, který všem změní život. Po něm musí Kambili napřít všechny síly, aby se jí podařilo narušené rodinné vazby znovu scelit.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Purpurový ibišek. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (57)
(SPOILER) Už v abstraktu je napsána velká pravda...v domě, kde Kambili žije, vládne ticho a tíživá atmosféra, kterou zprostředkovává náboženský fanatik Eugene, Kambilin otec. Na veřejnosti vřelý a vlídný muž, se za zavřenými dveřmi mění na hromádku nejistoty a strachu z božího soudu (protože někde v hloubi duše ví, že vyznává víru, která se neslučuje s jeho nigerijskou náturou) a za jakýkoliv přestupek své děti trestá fyzicky a hlavně psychicky. Kvůli tomu je Kambili ještě v 15 letech zakřiknutá, extra tichá, nenápadná a upozaděná. Za jakýkoliv hlasitější projev by totiž přišla rána. Četlo se to hezky, ale bolelo to. Kambili i Jaji (a vlastně i jejich matky) mi bylo hrozně moc líto.
(SPOILER) Už dlouho ve mně kniha nerozdmýchala toliko emocí; bezmoc, vztek, dojetí, naději. Překrásné dílko, jehož hrdinové - zejména hlavní hrdinka - mi přirostli k srdci, a jejichž životním příběhům bych bývala chtěla přihlížet mnohem déle. Velice mě bavila něžná linka mezi Kambili a otcem Amadim. Vyzdvihuji i zdařilý český překlad. Od autorky si rozhodně přečtu další knížky.
Související novinky (1)
Knižní novinky (48. týden)
22.11.2020
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Purpurový ibišek v seznamech
v Právě čtených | 3x |
v Přečtených | 352x |
ve Čtenářské výzvě | 178x |
v Doporučených | 19x |
v Knihotéce | 121x |
v Chystám se číst | 267x |
v Chci si koupit | 52x |
v dalších seznamech | 5x |
Autorovy další knížky
2017 | Amerikána |
2008 | Půl žlutého slunce |
2020 | Purpurový ibišek |
2018 | Feminismus je pro každého |
2018 | Milá Ijeawele aneb Feministický manifest v patnácti doporučeních |
Tady musí všechny předsudky, předpojatosti, natož fanatismus stranou! Knihu jsem dostal od naší dcery, vzápětí jsem se dozvěděl, že je to příběh dospívající dívky v Nigérii a že to napsala nigerijská spisovatelka žijící v Americe spolu s dlouhou řadou feministických manifestů. Takže jako mužský čtenář jsem nejprve našlapoval opatrně.
Ale nebylo třeba. Od okamžiku, kdy syn Jaja se hned v první kapitole vzepře svému otci, a ten mrští misálem po skříňce se skleněnými figurkami, už není nic jako dříve a kniha se rozeběhne tak, že se nestačíte divit. Realistické vylíčení života minimálně dvou nigerijských světů, které žijí ať už vedle sebe nebo spíš proti sobě, vypadá věcně a jednoduše, je mnohovrstevnaté, šťavnaté a pestrobarevné, asi jako svět v Nigérií. A když zrovna není období dešťů, tak je zrovna všudypřítomný načervenalý písečný prach. Hlavní hrdinka Kambili celou knihu zjišťuje, jaké podoby může mít život, a není dlouho schopná se jim otevřít. To její brácha Jaja je dál, a to až tak šokujícím způsobem, který mi vehnal slzy do očí.
Vše se točí kolem základních lidských potřeb, naprosto specifického způsobu afrického života (například Vánoce a Velikonoce, ale i běžné zajišťování potravin, benzinu...), ale i prožívání, mezi vírami, misionáři a místními tradicionalisty, mezi korupcí a mocí, mezi svobodou a utlačováním myšlenek, a hlavně mezi otcovskou/manželskou láskou i nenávistí.
V průběhu knihy se člověk s hlavní hrdinkou sžije, cítí spolu s ní její vnitřní pochody, i zraňují ho všechny útoky slovní i v situacích, strašně by nějak chtěl pomoci. Když se dívce podaří sama od sebe usmát, to už jako čtenáři víme, že to bude ještě cesta dlouhá, ale že první krok byl učiněn. A že to byl velký krok v tom pekle podmínek.
Zkrátka - doporučuju všemi deseti. Strhující citlivé, realistické, pestrobarevné čtení, kdy si člověk uvědomí, co to znamená být Evropanem. A že cesta ke štěstí je všude stejná.