Radúz a Mahulena přehled
Julius Zeyer
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/444345/bmid_raduz-a-mahulena-XYK-444345.png
4
337
337
Podtitul: Slovenská pohádka o čtyřech jednáních. Pohádkové drama z roku 1896 bylo inspirováno slovenskou lidovou pohádkou, avšak titulní motiv milenců, kterým jejich okolí nepřeje, je obsažen v nespočtu pohádek a pověstí. Titulní hrdina Radúz zabloudí na lovu do cizího království a zamiluje se do princezny Mahuleny, k velké nelibosti její matky, která se oběma milencům krutě pomstí. Mytický příběh byl zhudebněn Josefem Sukem a roku 1970 se dočkal filmové podoby.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Radúz a Mahulena. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (53)
Zatím audio ČRO. Teď jsem měla chuť na pohádku, i když mě emočně trochu rozkolísala. Větší nálož emocí zatím nezvládám.
V hlavě mi při čtení zněla hudební verze od Petra Ulrycha. Je to hezký příběh, jen to patetické teatrální lkaní nad mrtvým králem mě ubíjelo.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Radúz a Mahulena v seznamech
| v Právě čtených | 2x |
| v Přečtených | 548x |
| ve Čtenářské výzvě | 40x |
| v Doporučených | 10x |
| v Mé knihovně | 92x |
| v Chystám se číst | 67x |
| v Chci si koupit | 10x |
| v dalších seznamech | 4x |
(tato data se aktualizují 1x za hodinu.)
Štítky knihy
pohádky zfilmováno napětí rodinné vztahy kletby žárlivost zármutek rozhlasové zpracování lidové pohádky rodinná tajemstvíAutorovy další knížky
| 2007 |  Radúz a Mahulena |
| 1999 | Tři legendy o krucifixu |
| 1996 |  Dům U tonoucí hvězdy |
| 2001 | Jan Maria Plojhar |
| 1983 | Román o věrném přátelství Amise a Amila |
Upřímně nerozumím, proč je toto dílo takový fenomén. Jelikož jedna z mých prvních asociací byla Romeo a Julie (tj. tematicky shodné drama), nebylo možné nebýt zklamán. Byť uznávám, že je vůči Zeyerovi takové srovnání navýsost nefér, ten kontrast bije do očí. Jeho postavy jsou jednorozměrné, bez charakteru. Všechny mluví stejně toporně, bez jakékoli individualizace, prostředí barvotiskové, děj předvídatelný.
Největší kámen úrazu je parnasistní jazyk plný knižních slov a zejména úmorně otravných (a pro drama naprosto nevhodných) inverzí. A nejde jen o čtivost, je to právě vinou jazyka, že mi až někdy v půlce knihy došlo, že žánrově jde vlastně o pohádku! (princezna, králové, boj dobra se zlem, 3 sestry, Mahulena mezi zlými sestrami je citací Popelky aj. pohádek, kouzla aj.) A že tudíž nároky kladené výše (oním srovnáním s R&J) nejsou vůbec na místě. Jenže právě tím, že je lidový žánr podán tak šroubovaným uměleckým jazykem, vzniká nefunkční slepenec.
On i ten Tyl psal sice lidové hry, ale toho je radost číst alespoň kvůli jazyku (např. Strakonický dudák). Zeyer volbou svých výrazových prostředků kombinuje nevýhody nízké i vysoké literatury (primitivita a naivita postav a děje + čtenářská náročnost).
Jediné, co mu přiznám, je fungující sentiment. Autorovi si vzdor svému jazyku daří čtenáře emočně angažovat (což je asi důvod oblíbenosti díla).