Říše a pět králů: Ústup Západu a osud světa přehled

Je úsměvné, že se jeden z viníků (neomarxistický myslitel) nehlásí k situaci, kterou také sám způsobil. Proč Západ slábne? Protože zpohodlněl, zvykl si na vysokou životní úroveň a hlavně Západ je rozpolcen na obhájce globalizace, kteří prosazují zničení národních států a obhájce národních zájmů. EU posledních 30 let vládnou soukmenovci pana Léviho zeleno-rudí socialisté všech barev, kteří nadřazují zájmy zanedbatelných minorit nad zájmy majority. Např. dováží se migranti, tlačí agendu sexuálních minorit, ale nikdo se nezabývá (mimo Maďarska a Polska) problémem nízké porodnosti a vytvoření podmínek aby mladé rodiny mohli mít více dětí. P.S. Po přečtení knihy zjistíte co znamená výraz nabubřelý Francouz. Úplně v něm vidím, prezidenta Macrona a revolucionáře Velké francouzské revoluce, kteří ve jménu vzletných frází plných dobra posílali "zpátečníky" pod gilotinu.

05.10.2019

Další z řady prací na téma ústup Západu. Tentokrát od Evropského (Francouzského) autora. Další z řady autorů, který si všímá dnes již zcela zjevně sestupné trajektorie Západní civilizace, zamýšlí se nad příčinami a komentuje možné následky. Západ ustupuje a na jeho místo se tlačí nové, rádoby dominantní mocnosti. Autor pozoruje množství negativních jevů, trendů, spojených s úpadkem a ústupem, správně je pojmenovává a nebojí se kontroverze. Vyvozuje z nich však zcela chybné závěry a zaměňuje příčinu a následek. Nebo jinak, jeden z typicky dnešních průvodních jevů považuje za příčinu. Fakt, že jiní autoři pozorují známky ústupu již déle než sto let, ukazuje, že minimálně v tomto se autor mýlí. Styl psaní je podivný, alespoň z počátku, jazyk téměř nabubřelý, až uměle metaforický. Autor dává okatě najevo své, bezpochyby značné, znalosti světa, historie a geopolitiky. To bych normálně nijak neodsuzoval, zde však text působí značně povýšeně. Prvních několik kapitol je vyloženě nejasných, vzkaz, který je čtenáři předáván, je zabalen v enormně komplikovaném jazyce plném odkazů. Později, s konkretizací kapitol, se to naštěstí výrazně zlepší, čtenář najde několik záchytných bodů, pronikne do struktury a pochopí poselství.

Přesto tam lze nalézt množství zajímavých míst. Jak jsem napsal v úvodu, autor je výborný pozorovatel světa a nebojí se kontroverze. Zaujalo mě několik věcí.

V jedné části textu velmi střízlivě a s odstupem porovnává prezidentství Obamy a Trumpa, dochází k nepopulárnímu názoru, že oba dva si navzájem nic nedluží, ani jeden není objektivně méně schopný než ten druhý – pouze pohledem novinářů, kteří fanaticky nenávidí toho druhého je pak tento prezentován jako neschopný moula (a fašista a rasista).
Dále mě zaujal jeho pohled na sociální sítě v posledních zhruba pěti letech, rozvoj toho čemu se na západě říká „cancel culture“ nebo „call out culture“. Tedy soupeření o body na stupnici „utiskovaných“. Skvěle to vyjadřuje následujícím odstavcem:

„Na počátku jsme požadovali: „Poslouchejte mě, poslouchejte, co mám ke sdělení.“ Následovalo: „Respektujte mé vyjádření, ať už si o něm myslíte, co chcete.“ A skončili jsme u: „Hlavně nenamítejte, že to a to tvrzení stojí výš než jiné a že by v tomto globalizovaném tlachání, kde se všichni přetahujeme o svůj díl, existoval nějaký žebříček pravd.“

Tedy zhoubná relativizace hodnot (kulturní hodnoty, absolutní hodnoty, morální hodnoty), jejíchž následky pociťujeme stále silněji i u nás. Autorovy vývody ohledně příčin mohou být hůře pochopitelné, zvláště pro čtenáře nesledující dění na sociálních sítích na západ od nás, krutou memetickou válku, která tam probíhá. Naše jazyková izolovanost nás od těch nejhorších šíleností do jisté míry chrání, k pozorování, případně k účasti, je nutná angličtina. Sem k nám, do lokálního sociálního rybníčku proniknou jen opravdu ty největší špeky a to ještě vyfiltrované zbabělými místními novináři. Další možnost je sledovat česká alternativní média, která se snaží o největších excesech taktéž informovat (a jsou za to obviňována z šíření „fake news“), byť je na místě varování, mají naneštěstí dost pochybnou kvalitu. Normální člověk už opravdu nemá komu věřit.

V oné relativizaci hodnot vidí autor hlavní příčinu pádu. Západ už nemá jednoznačný světonázor, není propagátorem jedné myšlenky, jednoho morálního pohledu, nedokáže rozlišit co je správné a co špatné. Nevydává jasný vzkaz, jasné poselství.

V tomto s autorem částečně nesouhlasím. To, že Západ nevydává jasný vzkaz je fakt, ALE Derridova teorie dekonstrukce, již snad někdo může považovat za prapůvod kulturní relativizace, existuje několik desítek let, nicméně Západ ustupuje mnohem, mnohem déle. Tohle zkrátka tak úplně nesedí a hlubší příčiny bude nutné hledat jinde. A skutečný uragán extrémních šíleností je otázkou teprve posledních několika let, spojený s masivním rozšířením sociálních sítí. Niall Ferguson to v jedné své přednášce přirovnal k době těsně po vynálezu knihtisku. Také došlo k nekontrolovanému šíření myšlenek (tehdy překladů Bible, „interpretací“ a „kacířství“) a důsledkem byla Třicetiletá válka.

Mnohé moderní západní liberály pak jistě překvapí, že autor sám není z ústupu Západu zrovna nadšený. Domnívá se, že oněch pět králů, kteří jednají s cílem ho nahradit, nebude žádná výhra, stačí jeden pohled na výčet států.

Autor se dlouhodobě pohybuje v Islámském světě, o to víc jistě mnohé překvapí jeho poznámky stran Muslimů a Německého nacismu. Např. komentuje historii přejmenování Íránu v roce 1935 a vliv Německa. Srovnává nacismus a džihádismus, poukazuje na absenci kritiky arabského nacismu, denacifikaci v arabských zemích. Vyvozuje, že džihádismus ve svém důsledku je vlastně poslední instancí/reinkarnací bývalého evropského nacismu.

Na konci knihy je pak prezentována nesmírně zajímavá myšlenka o roli demokracie a demokratizace Západu v jeho budoucím pádu. Stojí za další prozkoumání.

Závěr je zcela pozitivní, autor s nadějí vyhlíží do budoucnosti, s hlasitým prohlášením, že bude vždy stát při Západu a proti pěti králům, při svobodě, demokracii a liberalismu proti tyranii. Ta svoboda je důležitá, neboť jen ona tvoří hráz tyranie, tam kde je svoboda, není tyranie možná, tam kde svoboda mizí, tyranie zatíná drápky. Proto se musíme všemi prostředky bránit omezování svobody slova a vyjadřování, tím to začíná. S tímto postojem bezezbytku souhlasím.

Knihu považuji za trochu promarněný potenciál, přes množství zajímavých informací a postřehů by mohla být tak o polovinu kratší. Zbytek tvoří balast, úlitba autorovu egu, nabubřelá a překombinovaná ukázka šíře autorových znalostí (jsou opravdu značné – ale čtenáře to nikam neposune).