Bernard-Henri Lévy

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 6 knih

Veřejní nepřátelé

Poslední dny Charlese Baudelaira

Říše a pět králů: Ústup Západu a osud světa

Virus, ze kterého šílíme

Nové komentáře u knih Bernard-Henri Lévy

Poslední dny Charlese Baudelaira

„Krásná. Není to přitom pouze biografie, ale může sloužit i jako zamyšlení nad údělem žáků a jejich učitelů. Určitě se k ní ještě vrátím.“
— zdencaaa

Veřejní nepřátelé

„Hodnocení patří Háčkovým dopisům. Lévyho jsem až na pár výjimek nečetl. Niterné obnažení spisovatele jako chybujícího člověka, jako člověka štěstí a zároveň smutku, persony non grata, ale i jako přesného pozorovatele společenského, ale i literárního dění. Je to vlastně takový životopis autora koncentrovaný do množství úvah a esejistických náběhů. Překvapilo mě jak mnoho znamená pro autora poezie, a že ji řadí i nad umění románu. Doporučuji.“... celý text
— puml

Veřejní nepřátelé

„Zjištění, že lidi se mezi sebou dokáží bavit nejen o praktických nebo každoddeních záležitostech, a to navíc kultivovaně a do hloubky, je až ozdravné. Je to jako pít pravé šampaňské. Souzněla jsem s nimi oběma až do Lévyho posledního dopisu, kde zmiňuje, že nemá rád zvířata. Vždyť on se ani ze zdvořilosti nezeptal, jak se má Houellebecqův zraněný pes! Možná je to nespravedlivé a subjektivní, ale považuju to za vadu charakteru.“... celý text
— tereza0319

Virus, ze kterého šílíme

„"Království za roušky" Svět zamořila španělská chřipka s 50 miliony mrtvých, v minulém století to byla například asijská chřipka (pocházející z Číny) s 5 miliony nebo hongkongská chřipka s 1 milionem mrtvých. Katastrofy tohoto druhu tak existovaly vždycky. Lévy se ve své eseji zamýšlí proč právě covid způsobil pandemii nejen chřipkovou, ale i pandemii strachu, či spíše děsu a hrůzy. Celé národy po světě se více či méně dobrovolně nechaly pozavírat ve svých domovech na dlouhé týdny, měsíce a někde i roky. Různé země, různá opatření, různá míra represí, a to až po střelbu do těch, jež porušují karanténu. A tak se nabízí otázka, zdali nešlo pouze o přenos viru, ale i přenos virální, tedy efekt způsobu informování a reakcí. A proč. Umírali a umírají tak nejen lidé, ale i humánní principy a ideje. A utvrzovaly režimy. 6 612 000 tisíc obětí viru covid-19; 635 537 700 nakažených od propuknutí pandemie. Ano, čísla jsou (jakkoliv zastaralá) ohromující. Stejně jako přijatá opatření a omezení pohybu, práce, ekonomických aktivit, vyjadřování, sdružování, náboženských a jiných sociálních aktivit nebo absolutní sledování pohybu osob očkovaných přes aplikaci tečka i neočkovaných přes poskytované seznamy lidí, s nimiž se setkal nebo setká. A boom sledování se navzájem občany, kteří se udávají podle toho kdo - kde - kdy - proč - s kým byl. S tím byla spojena nezbytná stigmatizace nakažených nebo neočkovaných jedinců. Izolaci si vysloužili všichni, nemocní i nepřizpůsobiví. A sociální sítě se staly antisociálními, plné příkazů, zákazů, nadávek a výhrůžek, panických výkřiků a paranoidních smyšlenek. Jednoznačnými "premianty" se stávají Rusko a Čína. Ale zdaleka nejen ony. Lévy v eseji nezapomíná ani na maďarského "Caesara" a řadu dalších. Bezpečnost se stává synonymem pro zdraví. Je potřeba vzdát se svých svobod, protože jinak přece nebude možné jedince před virem ochránit. Jenže "život není životem, když je jenom život", glosuje Lévy situaci citací jedné židovské moudrosti. Amen. P.S.: přišla válka, zmizel covid...“... celý text
— Rihatama

Veřejní nepřátelé

„Od Houllebeqa mám kromě esejů přečteno vše,od druhého pána nic, neznal jsem ho. Měl jsem obavy,jestli kniha bude pro mne zajímavá a srozumitelná,ale oba pánové je svým jazykovým a literárním mistrovstvím,vtipem a nadhledem rozptýlili. Přes své rozdílné povahy, názory a postoje se nakonec oba vyznávají ze své velké lásce ke slovu,jazyku a práci s ním, která je pro ně doslova nade vše. Houellebecq:...."Nastavím světu zrcadlo a jemu se nelíbí, co vidí.Zrcadlo obrátí a tvrdí:"nepopisujete svět,ale sebe." Otočím ho taky a řeknu:"Ve svých ubohých článcích nepíšete ani o mých knihách,ani o mně,jenom v nich odhalujete své nedostatky a lži." Skutečná hranice je tu spíš morální než intelektuální......" O něco níže přiznává, že jeho zrcadlo může být pošpiněné a deformované. Upřímná korespondence z obou stran.“... celý text
— tonysojka

Přejít na knížky autora