zdencaaa komentáře u knih
Skvělý román od paní Körnerové přinášející neobvyklý pohled na VFR z poněkud jiné perspektivy. Postavu Hermíny si nejde nezamilovat...
Kniha stejně krásná a opojná, jako středověká Siena, o které pojednává.
A mně se to líbilo. Mělo to spád, napětí, navíc to na mě nepůsobilo jako tuctová jednohubková detektivka. I tu Agathu jsem tam našla. Za mě super!
Závěr byl možná malinko useknutý, ale i tak jsem si užila spoustu magicky realistického čtení :-)
Nepamatuju, kdy naposled ve mně kniha českého autora vyvolala tolik emocí, jako Rozložíš paměť. Stejně jako autor jsem vyrůstala na malém městě, menším než Přerov, ale shodou okolností nedaleko Přerova. A také jsem zažila šikanu..asi proto se mi tahle kniha vpálila do srdce. Nejsem spisovatelka, proto jsem autorovi vděčná, že dokázal pojmenovat pocity a vzpomínky na dětství, protože já ty své pojmenovat nedokážu, byť jsou hodně podobné těm jeho.
Super začátek série. Nejvíc se mi líbil hororově laděný příběh 24 hodin, který mě dostal svou syrovostí, připomínající povídky mladého Stephena Kinga.
Pecička na závěr: Zcela bezprizorně jsem nechala komiks v obýváku a moje mamutka jej okomentovala slovy: „Co to čteš za Sandokana?" :-D Jak vidno, humor se v naší rodině dědí po přeslici.
Krásná. Není to přitom pouze biografie, ale může sloužit i jako zamyšlení nad údělem žáků a jejich učitelů. Určitě se k ní ještě vrátím.
Skvělá! Napínavá od začátku až do konce. Chytne vás a už nepustí..doporučuji a těším se na další díl. :-)
Literární láska už při anotaci. Álvaro Enrique rozehrává dechberoucí souboj mezi čtenářem a jeho maličkostí, přičemž svému soupeři nenechá ani chvíli vydechnout. Caravaggio, De Quevedo, Cortés a Boromejský jsou přitom jen jedni z mála, kteří se tímto zápasem proženou, zápasem, který hrajeme i my, se svými výhrami a prohrami, na hřišti zvaném svět. Perfektní dílo, ke kterému se budu často vracet.
Z této úžasné záležitosti mi nejvíc utkvěla v paměti hláška o tom, že dotyčný je dřevorytec, ale z nedostatku materiálu ryje do dobrých lidí... :-D
Krásná. Hodně mi připomněla Malého prince. Což bude asi tím, že není taktéž primárně určena pro děti, ale svým poselstvím přesahuje do světa dospělých. Jedna ze srdečních záležitostí.
Nádherná kniha! Jsou v ní věci, které ve mně budou rezonovat ještě dlouho...Přečtěte si ji, nebudete litovat.
Průměrná kniha s velice divným koncem. Mám Caravaggia ráda, proto mě zakončení naštvalo...ale i tak se zde objevují zajímavé citáty: "Spánek, sny a smrt," řekl náhle, když už chtěla zaklepat na stráž. "Snad je život mezi tím jen hromada promarněných šancí."
Jedna z nejsilnějších knih, které jsem v poslední době četla, byť by se to na první pohled nezdálo. Collinsovsky laděný hlavní hrdina a zároveň vypravěč nenabízí sice prostor pro velké sympatie, ale panu spisovateli se to i tak povedlo...a to i přesto, že kniha v sobě obsahuje nejméně dva wtf momenty ve kterých vám bude ze Stevense pěkně úzko. (A má citlivá dušička to poněkud nedala, takže jsem musela knihu odložit a takzvaně rozdýchat). Avšak i přesto všechno jsou v knize náznaky, že i tento malý človíček má v sobě srdce, byť na to on a čtenář přijde až na Soumraku dne ;-)
Znáte ten pocit, kdy vše zapadá na své místo a vy jen sedíte a koukáte na vše s otevřenou pusou? Tak přesně toto se stalo mně (a myslím, že nejen mně) u tohoto brilantního díla. Podle anotace by si leckdo mohl myslet, že se jedná o historickou detektivku, nenechte se ale mýlit. Jde v prvé řadě o příběh o posedlosti. Příběh pomalu tak starý, jako samo lidstvo. A je tomu tak i v litetatuře. Nabízí se Sherlock a Moriarty, ale co třeba Bílá Velryba? Nebo i zfilmovaný příběh Jesseho Jamese a Roberta Forda.
V každém z nás dřímá nějaká touha...která se může časem změnit v posedlost. Pinkerton myslí, že se mstí za svého otce. Ale je tomu skutečně tak? Přečtěte si to a pochopíte.
Nedočetla jsem, což se mi už dlouho nestalo, ale u tohoto "veledíla" se tomu nedivím, protože mě tak totálně nas*alo, jako už dlouho máloco. Tak zlá a hnusná kniha, (u který jsem si musela pořád pouštět 80´s hity, abych to trochu přebila něčím pozitivním), že se to ani nedá vypsat. Tak šablonovité, černobílé postavy...a ještě dost nesympatické. Ale co mi nejvíc vadilo, bylo vnímání žen - zvláště u Amy, která ač silná, sebevědomá žena, je vylíčena jako totální psychopatka. Ne, prostě ne.
Tak jsem konečně doplula s Mořeplavcem na pevninu, ale nutno podotknout, že s elegancí právě vyvrženého plejtváka obrovského...Takové těžkopádné čtení. Až jsem si občas říkala, co to proboha čtu?! A co mě hlavně štvalo? Je toho spousta - od náhodných setkání notně přitažených za vlasy, až po popisy různých nechutností všeho druhu, ve kterých se paní spisovatelka zřejmě vyžívá...A přitom to ze začátku nevypadalo tak hrozně, dokonce jsem si říkala, že by to mohlo být o něco lepší než dvojka. Ale bohužel. Na co se jsem se těšila (popis bitvy u Cullodenu, život na moři), to bylo v knize max na pár stránkách, zbytek byla vata. Takhle můžu říct jen s Poeovým Havranem - Nevermore.
Příběh, ze kterého mrazí. Místy jsem dokonce uvažovala nad tím, jestli nečtu Lovecrafta, až tak to bylo silné.