Satyrikon přehled
Gaius Titus Petronius
Satirikon či Satyrikon, v latinském originále Satyricon, je dobrodružný román římského spisovatele Petronia. Hlavními hrdiny jsou mladíci Encolpius (ten děj vypráví ze svého pohledu) a Ascyltus, kteří soupeří o mladičkého Gitóna. Místy je doprovází básník Eumolpus. Spolu putují jižní Itálií a zažívají různá dobrodružství, často erotického rázu. V textu se střídá próza s veršem. Román byl původně mnohem rozsáhlejší. Do našich dnů se dochovaly jen zlomky, z nich nejdelší je Hostina u Trimalchiona. Zlomky Satyrikonu se vyznačují velkým množstvím rukopisných variant. Na mnoha místech je text nevratně poškozen, jinde nabízí celou řadu protichůdných interpretací. Důvodem je mimo jiné i to, že při líčení zábavy propuštěnců na hostině u zbohatlíka Trimalchiona autor využívá jazyka nižších vrstev společnosti, který se jinak v literární latině objevuje jen zřídka. Popisem Hostiny u Trimalchiona se inspirovala novověká šlechta při pořádání svých dvorských zábav. Nejslavnější banket podle Trimalchiona uspořádal na základě Leibnizova scénáře v roce 1702 hannoverský kurfiřt. Dochovanými zlomky Satyrikonu se inspiroval italský neorealistický režisér Federico Fellini k natočení stejnojmeného filmu. Hostinou u Trimalchiona a jí inspirovanou zábavou na hannoverském dvoře roku 1702 se inspiruje inscenace Satyrikon s.r.ó/ Satyrikon Inc. unLtd., která vznikla na scéně pražského divadla Alfred ve dvoře v roce 2006.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Satyrikon. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (16)

Hvězdičky neuděluji, kdo chce hodnocení, nechť čte dál.
Jak hodnotit knihu, která není knihou jako takovou? Asi by bylo vhodné předeslat, že jsem četl nový překlad od Šourka a knihu netvoří jen samotný text Satyriconu, ale i předmluva překladatele a doslov M. Putny.
Knihu jsem chtěl číst především kvůli postavě Petronia, kterého jsem si zamiloval v Sienkiewiczově Quo vadis, proto jsem byl trochu zklamaný, když jsem se v předmluvě dozvěděl, že Petronius je jen údajným autorem tohoto textu. Pak jsem však zpozorněl, když se v erudované předmluvě objevilo slovo srát (nebo něco podobného). Jaké bylo mé milé překvapení, když jsem zjistil, že se s tím překladatel opravdu nemazal a původní text starý dva tisíce let oblékl do moderního kabátku z mluvy věru lidově květnaté...
Konečně se mi do rukou dostal důkaz dekadentního rozkladu veliké Říše římské. O co kouzelnější je si uvědomit, jak se jako lidstvo točíme jak vítr v bedně po stále stejné spirále do stále stejné prdele. Příběh (tedy spíše jeho torzo) má všechno – narušení vztahů, bezcílnost, ztrátu soudnosti, pohrdání vlastní ctí a bezuzdnou poživačnost. Vítejte v jednadvacátém století, vítáme vás na palubě hořícího letadla, kde si cestující objednávají další sklenku šampaňského a za hurónského smíchu zpívají Duhovou vílu. Dva tisíce sem nebo tam, je to jedno.
Samotný děj, o kterém se ve výsledku moc mluvit nedá, není moc zábavný. Jak jsem naznačil výše, jedná se spíše o drobné nenavazující epizodky, které jsou příběhově nekonzistentní a prostupují je stejné postavy a s nimi spojené motivy, především sexuální. Tyto fragmenty jsou (především díky geniálnímu překladu) neuvěřitelně čtivé i v našich dnech. Knihu lze číst jako satiru neronovského Říma, jako výsměch samotnému Nerovi, kritiku společnosti nebo jako prosté humorné scénky, které pobaví i dnes. Možností je nepočítaně.
Na vyšší úroveň knihu staví i samotná, výše zmíněná kompozice s předmluvou, komentující vznik překladu, kterou následují samotné fragmenty, aby knihu uzavřel Putnův doslov, zasazující Satyricon do historického kontextu. Oba odborné texty jsou čtenářsky velmi přístupné, zábavné a oproti jiným doslovům a předmluvám jsem měl pocit, že mi něco daly.
A poslední smeknutí patří sazeči, grafikovi nebo Šourkovi...? Nevím, ale horizontální členění textu je prostě geniální.


Antičtí tvůrci opakovaně dokazují, že se lidé vůbec nezměnili - pouze mají modernější technologie. Lidé jsou prohnaní, zkažení a zajímají je jen peníze, sex a moc. Je pochopitelně škoda, že se do dnešní doby nezachoval text ve své celistvé podobě a musíme si vystačit pouze s jeho fragmenty.
Související novinky (1)
Letní bouřky, Neodolatelná a další knižní novinky (30. týden)
23.07.2023
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Satyrikon v seznamech
v Právě čtených | 1x |
v Přečtených | 179x |
ve Čtenářské výzvě | 12x |
v Doporučených | 4x |
v Mé knihovně | 187x |
v Chystám se číst | 73x |
v Chci si koupit | 28x |
v dalších seznamech | 5x |
Autor zábavnou, satirickou formou poukazuje na realistický obraz schátranej, dekadentnej rímskej spoločnosti, ako aj na milostnú tragikomédiu románových postáv. Je to doba, kedy po ušľachtilom umení nezostalo ani pamiatky. Príčinou úpadku je túžba po peniazoch, po novotách, v nestálosti a duch, otupený nevkusom sa oddáva zvráteným nechutnostiam.
Kúpený Ríman
riadi pri voľbách svoj hlas len zvonivým ziskom a lupom;
úplatný na snemoch ľud, tiež senát je úplatný, priazeň
draho sa kupuje. Márne by si hľadal poctivú mužnosť
u senátorov. Úradná moc sa peniazom poddá.
Dôstojnosť senátu sama už poklesla, skazená zlatom.