Semafor přehled

09.03.2019

BobRyder i DennisMoore mi vzali slova, těžko ještě něco dodat. Semafor byl naše mládí.

30.05.2017

Kdyby se mi splnil můj nesplnitelný sen, a já se skutečně stal vlastníkem stroje času, vím, kam bych zamířil ze všeho nejdříve. Navštívil bych semaforské představení z doby, kdy ještě žil Jiří Šlitr a kdy Jiří Suchý vyvěšoval fangle na tingl tangle. Z doby, kdy neodolatelná Pavlína Filipovská vyprávěla o tom, že "včera neděle byla" a co se během oné neděle odehrálo a kdy se tatáž dívčina ptala "proč se lidi nemaj rádi ?".
Chtěl bych zažít onu neopakovatelnou atmosféru doby, v níž mládí bylo tak dychtivé, že stálo za to žít i za komunismu a chtěl bych poznat neotřesitelnou víru v existenci světa, v němž se samopaly mohou proměnit v tisíce klarinetů a v němž na semaforu stále svítí zelená. Byla to doba, kdy se o nejdůležitějších věcech života mluvilo s tak krásnou a poetickou naivitou, jako v následujícím dialogu:

Petr: "Představuj si, že ti právě říkám ta nejněžnější slova. Mně teď zrovna nic nenapadá, tak si to mysli sama, ano?"
Martina: "Řekl bys mi, že jsem tvoje holoubátko, kdybys na to přišel?"
Petr: "Ano, řekl."
Martina: " A kdybys přišel na slovo brouček, řekl bys ho?"
Petr: "Jistě."
Martina: " Tak ho řekni."
Petr: "Brouček."
Martina: " Pátým pádem voláme..."
Petr: "Pátým pádem voláme: Brouček!"
Martina: " Ale broučku přece."
Petr: "Broučku."
Martina: "Říkáš to tak hezky... Poslyš, ty vidíš modře, viď, Petře?"
Petr: "Proč?"
Martina: " Že vidíš všechno modře, když máš tak modré oči. Máš rád modrou barvu?"
Petr: "Ano, ale tebe mám radši."
Martina: "Víš, co si teď myslím? Že tohle je taková ta chvilka,na kterou se potom v životě vzpomíná, víš?"

Ano, Suchý se Šlitrem místo budování socialismu oslavovali svěžest života a lásky a pro českou hudbu učinili totéž,co Beatles pro tu světovou-a to nezapomeňme na jejich přínos českému divadlu. Moc dobře vím, kam by mělo cenu se vrátit, alespoň na tu jedinou neděli...