Siegfried a Limuzinsko přehled

10.04.2022

Nechcem kaziť hodnotenie knihy, no mne tento štýl asi nesedí, v knihe som nenašiel nič čo by upútalo moju pozornosť aspoň na okamih. Proste som nebol schopný nájsť v nej krásu. Na koniec knihy som sa tešil len preto aby som ju mohol odložiť a zobrať inú, bohužiaľ.

02.04.2020

Geniální!!! Jako Giraudoux vždycky. A přesto pořád nově, protože on je mládí Evropy. Pokaždé, když ho čtu, změní mi život a naplní ho bibeloty zázraků.
Román o Francouzi, který se po ztrátě paměti stane Němcem, a zároveň román o tom, jak může člověk milovat jednu zemi, aniž by nenáviděl jinou. Mám ke zbožňování ráda Zeltena, toho bavorského malíře, který vyhlásil diktaturu v den svých narozenin. (Roku 1922, takže je to anticipace.) A miluji ty Němce, kteří „každý den napadají holí strážce pomníku Turennova a házejí po něm bláto"; kteří vytvořili Franzosenhassligu i Antifranzosenhassligu; kteří odmítli platit reparace a kteří se každý den modlí, „ať se těch sto tisíc vagónů, které jsme [Francouzům] odevzdali, promění v jejich vlacích v jezdce černého moru. Amen!". Nechávám na těch místech záložky..., abych nezapomněla, co bylo Německo.

*****

„Zelten měl všechny ty skvostné a křiklavé vady, jimiž jsme u nás zdobili Němce až do roku 1870 a pro něž bude vskutku třeba najít jiný národ, který by se stal jejich nositelem, budou-li Němci umíněně trvat na tom, že budou plešatí, loupeživí a praktičtí: měl plavé kučeravé vlasy, každou minutu svého života zasvětil chimérám, lezl v šatech do bazénů, aby položil ruku na vodotrysk nebo aby spící labuti zastrčil zobák pod ochranné křídlo. On byl Německo.“

„Vašich šest set poslanců jsou jako archandělé násobilky, trůnové spravedlivého občanského řádu, serafíni tuzemské pšenice a révy a ve svých šesti stech volebních obvodech stíhají toho nešťastníka, který by se kokainem nebo kubistickým názorem pokusil prorazit svou masku Francouze.“

„Nikdy žádný soudce nebyl k Německu přísnější než Němec sám. … Pokud jde o Francii, vím, že ve vaší obrovské produkci najdete právě tak jednoho autora, který je ochoten přiznat, že Alpy kolem Vídně jsou krásnější než neplodné úhory kolem Paříže… Ale ani Heine, ani Nietzsche nebyli dost zdvořilí, aby nekárali, když to měli za potřebné, jeho otrockého ducha a jeho těžkopádnost…“

„Čínské uhlí, tichomořský hmyz, brazilské palmy, načechrané vlasy slovutných cambridžských profesorů potřebují v určitých dobách, aby je hladil jeden vánek a jedna ruka, a moře aby brázdil jeden kýl…“, a proto je německá koloniální a kulturní expanze jen výraz německé lásky k tomuto světu.

„Jakmile se bůh romantismu a poesie zmocní šedesáti miliónů lidí, jako v této chvíli v Německu, pak se tělem i duší odevzdají obchodníkům petrolejem.“

„Všechno spalo. Včetně tří set tisíc domovnic, toho svědomí všech domů, ovšem s přerušováním. Včetně Loingy, jejíž propustě byly zavřeny. Včetně Pasteura, Debussyho, Rodina, na velkých hřbitovech se svahem nakloněným k měsíci… Všechno spalo…“

„Ale zlé síly a zlá kouzla, které zde [v Berlíně] nemají k disposici sklepení a řeky, zříceniny a katedrály, uchylují se do moderních skrýší, do telefonu, do akustických trubek, do trolejí, a propůjčují zločinnou moc nástrojům, které ve všech ostatních zemích slouží k tomu, abychom si mohli objednat makarony na milánský způsob nebo povědět příteli z jiné čtvrti, že v naší čtvrti je krásné počasí.“