Označená přehled

29.10.2024

(Z OSOBNÍHO ARCHIVU - přečteno DUBEN 2013):

Zoey má už tak mizerný den. Rozešla se se svým klukem, hádá se s rodiči a když ji záhadný muž (přesněji řečeno stopař) označí, není s toho zrovna nadšená. Její nejlepší kamarádka Kayla s ní začíná mít očividný strach a kamarádi jejího bývalého kluka Heatha také. A to nejhorší je teprve před ní. Musí to říct rodičům a už dopředu tuší, že to nedopadne dobře a taky že nedopadne... Jakmile se ale dostane do školy noci, kde jsou upíří mláďata, tudíž všichni stejní jako ona, začíná se ukazovat, že se přece jen něčím liší a je výjimečná. To se jí ale nelíbí. Nechce být něčím zvláštní, chce jen zapadnout. Skamarádí se se svou spolubydlící Stevie Rae a jejími kamarády. Všechno je skvělé až na jednu osobu... Afroditu.

Tahle kniha na mě zapůsobila už námětem. Upíří internát, no proč ne? O upírech jsem toho zatím moc nečetla, čemuž se sama divím. Myslím jen dvě série (Upíří deníky, Říše temnot) a pokud bych je srovnala s touhle... teď, když se nad tím tak zamýšlím, jde to vůbec? Škola noci má něco do sebe. Je tam spousta napětí a to doslova. Pořád mě to nutilo otáčet jednu stránku za druhou a když jsem si k tomu jedno odpoledne sedla a večer zjistila, že mám téměř polovinu knihy přečtenou, dost mě to zaskočilo. Jednoduše řečeno, je dost těžké se od čtení odtrhnout.

Atmosféra ve Škole noci se mi moc líbila. Nebylo to takové to pochmurné stavení, které obývají upíři spící v rakvích a pijící hektolitry krve. Tohle si u mě získalo plus, protože to bylo něco jiného, než na co jsem zvyklá od ostatních upířích tématik. Dá se říct, že jde o normální ,,středoškoláky'', kteří se pomalu mění v upíry a tím pomalu myslím opravdu pomalu. Teda až na Zoey, která je tak nějak dost napřed. Celá kniha je psaná právě s pohledu Zoey, popisuje její myšlenky a úvahy.

Zoey, naše hlavní hrdinka, je dost sympatická osoba a není těžké si ji oblíbit. Jak se v knize ukáže, nenechá si jen tak něco líbit a statečně bojuje i proti takovým jako je Afrodita, předsedkyně Dcer a Synů temnoty, což je něco jako školní klub, jehož členové si o sobě myslí, že jsou něco víc než ti ostatní. Zoey má ale dobré kamarády, kteří ji poznávání nového prosdtředí zpříjemňují. Její spolubydlící Stevie Rae, která jí ukazuje zdejší prostředí a seznámí ji se svými kamarády: Erin, Shaunee a Damienem. S téhle trojky jsem si nejvíc oblíbila Damiena (no, vlastně s celé knihy). Moc se mi líbili některé jeho poznámky a hlášky a celkově jeho povaha si mě opravu získala. No a nakonec by byl hřích nezmínit se o Erikovi, lepší kluk snad ani nemůže být. Hodný, milý, sexy... prostě dokonalý klučina.

Když shrnu všechno dohromady, vyjde mi, že jsem opět natrefila na super knižní sérii. Mám, to ale štěstí!
Nejvíc se mi líbilo, že si Zoey nenechala od Afrodity poroučet a nebála se říct, co si myslí.Dost se mi líbilo jak byli popisovány myšlenky a pocity hlavní hrdinky a to, jak nad vším přemýšlí.
Nebylo to prostě jen takové to , nevím co si počít' a najednou z ničeho nic ,jsem v pohodě'.
Všechno bylo hezky promyšlené a naplánované do nejmenších detailů. Autorky si dali opravdu záležet a hezky téma zpracovali.

11.10.2024

Při čtení první poloviny knihy jsem to chtěla vzdát a knihu odložit, druhá polovina už byla lepší a konečně se tam začalo něco dít. Takže dám šanci i dalšímu dílu a uvidí se...