Skořicové krámy (15 povídek) přehled
Bruno Schulz
Soubor próz polského spisovatele a malíře 1. poloviny 20. století náleží k vrcholným dílům moderní polské literatury. S vnímavostí, umocněnou malířským viděním, se autor vrací do doby svého dětství, kdy po boku starého a nemocného otce objevoval zázračný svět fantazie, který jim dával zapomenout na všední starosti. Vzpomíná na mládí strávené na haličském maloměstě a poetickým stylem, v němž se prolíná fantazie s realitou a expresionistické obrazy s barvitým líčením okolní přírody, zaujatě vypráví o svém nejbližším okolí.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1999 , DauphinOriginální název:
Sklepy cynamonowe, 1934
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Skořicové krámy (15 povídek). Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (29)
Zajímavé… K Bruno Schulzovi jsem se dostal přes Bohumila Hrabala a asi rozumím co se mu na něm líbilo. Jak už řekl kolega přede mnou - obrovská fantazie! A mnohdy vskutku brilantní, nádherný a geniální motiv/myšlenka… Přesto mě to úplně nevtáhlo. Někdy bylo té fantazie skoro až moc a ne že bych se v ní ztrácel, ale trochu se přejedla. A je fakt úsměvný, že to říkám zrovna já, který to ze sebe chrlí vcelku podobně. Možná je to naschvál, abych zbystřil! Nicméně - jsem rád, že jsem knihu četl, ale další bych asi už nemusel.
Nádherný jazyk, obrovská fantazie, každá povídka hotový obraz. S Bruno Schulzem jen tak nikdo nemůže držet krok v bohatství vyjadřovacích metafor a snad právě proto jsou některé povídky až ůnavné, ůtočí se na smysly čtenáře až k bolestivé katarzi.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Skořicové krámy (15 povídek) v seznamech
v Právě čtených | 5x |
v Přečtených | 130x |
ve Čtenářské výzvě | 9x |
v Doporučených | 12x |
v Knihotéce | 30x |
v Chystám se číst | 117x |
v Chci si koupit | 12x |
v dalších seznamech | 3x |
Štítky knihy
polská literatura vzpomínky magický realismus středoevropská literatura
Část díla
- Krokodýlí ulice / Krokodilia ulica 1933
- Manekýni 1933
- Navštívení / Posadnutosť 1933
- Nimrod 1933
- Noc velké sezóny / Noc veľkej sezóny 1933
Autorovy další knížky
2012 | Skořicové krámy (15 povídek) |
1999 | Sanatorium na věčnosti & Fragmenty |
1988 | Republika snů |
1968 | Skořicové krámy (27 povídek) |
1989 | Škoricové sklepy / Sanatórium v zásvetí (28 poviedok) |
"Polský Franz Kafka!" píše se na obalu knihy. Člověka to zaujme, čte to jako "polského Franze Kafku" a je zklamán. Kafka je jenom jeden. Ano, člověk se nechá nachytat na nakladatelskou marketingovou fangličku. A přitom to textu vlastně ubližuje. Dobrá, odhlédněme od toho.
Je to soubor povídek, kde hlavním hrdinou u většiny z nich je autorův otec, který se pohybuje na hranici šílenství, neustále s utíká do nějakých svých světů, je to bizarní, roztodivné, neuvěřitelné a svým způsobem magické. Na rozdíl od Kafky z toho ale nic nevyplývá, nepredestinuje to osud, je to zajímavůstka, libůstka, která je popsána zcela opulentním jazykem. Chtělo by se mi napsat, že to je nádherný jazyk, kdyby - podle mne - právě jazyk tu nebyl na závadu. Je tak košatý a mnohovrstevnatý, že se stává manýrou a kudrlinkou, což mi fakticky vadilo tak, že se mi to stalo překážkou čtení. Neříkám, že obraty nejsou zajímavé a inspirativní - třeba povídka popisující vichřici, ta je vyloženě povedená, ale je to pro mne bohužel zapleveleno záplavou krásných a rozkošatělých slov. Chtělo by to víc soustředěnosti. ještě se mi líbila hranice magična, do kterého autor plynule vstupuje a zase z něj vystupuje - třeba když jde z divadla a ztratí se v uličkách štetlu, vezme ho nečekaně vozka, jede těmi podivnými uličkami...Má to určitě atmosféru.
Ale bylo to málo.
Příklad zajímavých formulací:
"Slyšeli jste někdy v noci strašné vytí voskových figurín zamčených v jarmarečních boudách, ten žalostný chór dřevěných a porcelánových trupů bušících pěstmi do stěn svého vězení?" (s. 44)
"Je tím vina stařecká nestřídmost léta, jeho chlípná a pozdní vitalita. Stává se někdy, že srpen končí a starý silný kmen léta ze zvyku rodí dál a dál a z jeho tlející hniloby se valí dny: zdivočelé a plevelné dny, neplodné a idiotské dny. Aloe on nepřestane a dál a dál se na něj hrnou, a to úplně zadarmo, dny v podobě kukuřičných klasů, prázdných a nepoživatelných, a bílé dny, celé užaslé a úplně k ničemu." (s. 98)
Je mi to líto, ale třeba jsme si jen nesedli.