Slovo za slovem - S překladateli o překládání přehled

17.11.2017

Tato knížka každému poodkryje, jak důležité jsou kvalitní překlady a nabidne rady jak by se i do budoucna měla literatura překládat . Zajímavá a pravdivá kniha

16.08.2017

Vynikající, kultivované a zábavné čtení. Sedmadvacet rozhovorových medailonů, v nichž překladatelé nejmladší generace zpovídají ty nejstarší, sedmadvacet zpráv o lesku a bídě překladatelského života. O věcech obecných - třeba jak vznikl a fungoval Odeon (založen v roce 1953 jako SNKLHU) a další nakladatelství, z jakých důvodů vznikl časopis Světová literatura a co všechno suploval, kdo všechno nesměl a co všechno se nesmělo, o fenoménu "pokrývačství", o nedostupnosti pramenů, závislosti na zahraničních nabídkách či osobní iniciativě těch, kteří často nesměli, jediné autorské agentuře Dilia, cenzuře a autocenzuře, papíru na příděl a "čtvrtečních frontách". O věcech osobních - o cestě k překládání jako formě sebevyjádření i jako jediné možnosti výdělku, kloubení zaměstnání s překládáním jako koníčkem (ve většině případů), o ne vždy láskyplném, ale rozhodně výrazném vztahu k překládanému, o nezbytnosti znát dokonale svůj mateřský jazyk a mít načteno. A všemi rozhovory se prolínají úvahy o tom, zdali je překlad umění či řemeslo a zdali předpokládá nějaké vzdělání, jestli má být překlad věrný do posledního slovíčka či je lepší k němu přistupovat volně, jak je důležité míti redaktora a co se změnilo po roce 1989. Fascinující jsou konkrétní zážitky (tahanice kolem Millerova Prezydenta Krokadýlů; situace, kdy Steigerwaldův Nobel vytěsnil z Rajmontovy národně-divadelní dílny hru Makedonce Stefanovského, přeloženou Dušanem Karpatským; Fröhlichovo zkoumání, co znamená "námoří" v názvu Ibsenovy hry; Přidalův popis metody, jíž překládal Ruíze; Škvoreckého pátrání po technických termínech z oblasti stíhaček atd.). Naprosto strhující je rozhovor s Vladimírem Mikešem, velmi svébytný zážitek nabízí rozhovor s překladatelkou ze severských jazyků Helenou Kadečkovou, anglistou a hispanistou Antonínem Přidalem, polonistkou Helenou Stachovou či japanoložkou Vlastou Winkelhöferovou. Díky, užila jsem si to.