Smaragdový příboj přehled

14.08.2024

Kromě, bohužel nedokončeného, romaneta Smaragdový příboj a Komtesy Camilly se mi povídky moc nelíbily. Havlíčka mám ale strašně ráda, snažím se přečíst vše od něj, jen v tomto souboru mi vadily některé až nechutné a občas až brutální popisy určitých situací. Vím, že se některé situace bez toho neobejdou, ale Útěk z civilizace by se za mě bez lovu želvy obešel, ale chápu, že šlo o to znázornit, jak hluboce odlišná je tahitská kultura od té naší. Jinak mě povídka zaujala, je to až neuvěřitelné, jak je člověk ve zcela jiném světě a cítí se spolu s hlavní postavou jako cizinec, ne-li vetřelec. Komtesa Camilla byla velmi vtipná, Zánik městečka Olšiny děsivý, popisy čerta až odporné. Kamenný orchestr obsahoval rovněž pro mě ne zcela stravitelné situace. Ale Smaragdový příboj, tak to je tedy něco, ten úplně strčí do kapsy vše, co tenhle soubor obsahuje, možná i proto, že se dozvíme, že ostatní povídky, kromě Olšiny, byly "na objednávku", nebyl to typický Havlíček. Takže za mě stojí za přečtení z tohoto souboru jen nedokončený Smaragdový příboj. Kvůli němu si knihu i ponechám. Jinak bych ji asi poslala dál.

29.08.2023

Nedám na Havlíčka dopustit. Po skvělém Neviditelném, skvělých Petrolejových lampách a Helimadoe, pěkném a rozverném Muži sedmi sester a slušném Synáčkovi jsem vzal k ruce tento výbor jeho povídek. Je to skvělý výběr. Zaprvé na něm oceňuji, že je pojmenován po nedokončené povídce (nemate totiž tak, jako to udělalo nakladatelství Carcosa, které v roce 2023 nazvalo nově sestavený výbor strašidelných povídek Zánik městečka Olšiny, čímž zcela zmátlo čtenáře, protože takto se jmenuje výbor jiných Havlíčkových povídek z roku 1944, který obsahuje kromě té titulní úplně jiné texty - to považuji za zhovadilost). Nedokončená titulní povídka naštěstí ani nedokončeně nepůsobí, v doslovu se píše, jak ji Havlíček dál zamýšlel, že se zachoval náčrt dalšího děje. I to by bylo působivé, trochu patetické, ale takto to končí (nechtěně) vícevýznamově.
Každá z povídek je jiná, přesto mají společné rysy. Zánik městečka Olšiny je rozkošnou studií maloměšťáctví, kde člověk žasne nad Havlíčkovou obrazotvorností. Její konec je nádherný, poetický, mrazivý a téměř filmový. Komtesa Camilla je plná vášně, a navíc ne vždy se shoduje to, co je, s tím, jak to vypadá. Útěk z civilizace je o zoufalém hledání své identity, ať už kdekoliv na světě. Kamenný orchestr je pražské mikrodrama, opět plné obrazotvornosti - v doslovu se píše, jak je to protiokupační povídka - no mohla by být, ale nepřeháněl bych to s těmi paralelami. (I když rok vzniku by tomu nasvědčoval.) Kde je ta hranice, kam se ještě může zajít? - to je podle mne jejím tématem. A Smaragdový příboj je civilním příběhem povýšeným na mysteriozní psychodrama, kde zejména postava Alberta až nahání hrůzu a vzdáleně připomíná Cyrila z Neviditelného. Společné mají povídky skvělý jazyk, cit pro situaci, její vystavění do absurdity, notnou dávku sarkasmu a hlavně havlíčkovské průniky do psychologie. Každá postava je něčím zvláštní, prožívá nějaký vnitřní boj, často se jím dotýká právě hranic neuvěřitelna, které se často vysvětlí velmi civilně. Jeho postavy svůj děj velmi prožívají a strhávají s sebou i čtenáře. Takže já, stržený čtenář, jen tleskám!