Smrť krásnych srncov přehled

27.01.2025

„To je nádhera, podívej ta ladnost, … vidíš ty oči – úplně jak lidský, jsou krásnější než lidský…“
Válečná léta se ženou skrze českou krajinu a člověk dělá věci, kterých by za jiných podmínek nebyl schopný (tedy alespoň Leo Popper, tatínek vypravěče) – v nevinných zvířecích očích vidíš krutost doby - události nutí, válečná doba si žádá lovit … a tak přežít …
Čeká tě devět autentických smutně dojemných povídek ze života rodiny Popperových ve válečných a poválečných letech – veskrze silné příběhy vyprávěné krásným jazykem, s jemným humorem a s hořkosladkým nádechem, v některých příbězích s mrazivým pozadím vědomí křehkosti nejen lidského života zmítaného v dějinných zvratech, lehounká naivita vypravěče – dítěte z něhož vyroste pábitel a milovník života, svérázný individualista a snílek s touhou po dobrodružství, spisovatel Oto Pavel, vše ještě podtrhuje …
„Umět se radovat ze všeho. Nečekat, že v budoucnu přijde něco, co bude to pravé, protože je možné, že to pravé přichází právě teď.“ /Ota Pavel/

Bylo to prostě tak dojemně krásné – všechny ty popisované a skutečně autenticky prožité přítomné okamžiky! Ota Pavel je totiž naprosto jedinečný a veskrze pozoruhodný vypravěč právě těch přítomných okamžiků – všechny ty zprostředkované vzpomínky na rodinu, a krásu okolní přírody, z kterých čiší jemná melancholie, a přitom většina z nich má jemně humorný nádech o který se postarají hlavně věčně optimisticky naladěný věčný milovník žen tatínek a veskrze trpělivá maminka, kteří svým dětem vč. malého vypravěče, nevím jak, ale připravili navzdory době skoro bezstarostné dětství plné rodinné sounáležitosti a vzájemné lásky …

„Když chcete psát povídky, tak Vám musí být nejméně čtyřicet. Do té doby musíte pořádně žít a dívat se kolem sebe. Mít rád i nenávidět. Zažít všechno. - No, a pak je to už snadné, chce to jen sednout a psát!“
/Ota Pavel/