Smrt v reality show přehled
Michal Fieber (p)
Michal Fieber měl při psaní svých třinácti povídek zařazených do této knížky šťastnou ruku – napsal poutavé detektivní příběhy, jejichž hlavní hrdina, dříve pouhý inspektor, dnes již komisař Houdek, řeší své případy nejen s pomocí moderních kriminalistických metod, ale i staré dobré intuice a dedukce. A protože nežije ve vzduchoprázdnu, nýbrž v současné české společnosti, a to se ženou, synkem a přáteli, stává se celá knížka detektivním románem svého druhu. Díky skvěle odpozorované životní realitě, ironickému nadhledu a laskavému humoru je ideálním čtením na dovolenou, ale také do postele na odreagování po náročném dni...... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Smrt v reality show. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Nejlepší na knize jsou názvy kapitol. Čekala jsem hádací detektivky, prostě styl Sherlocka Holmese a slečny Marplové. Toto jsou obyčejné krimi založené na případech, co se mohly stát. Levnější jsem si mohla koupit ve Víkendu nebo Signálu.
Třináct detektivních povídek s docela snesitelným inspektorem Houdkem se čte dobře – a kniha očividně slouží přesně tomu, k čemu je určena: k ukrácení dlouhé chvíle nebo ke smysluplnému přežití deštivého odpoledne.
Mám-li být upřímný, povídky samy o sobě by na tříhvězdičkové hodnocení stěží dosáhly, tu třetí (prémiovou) hvězdičku přihazuji za očividnou „radost ze psaní“ jakož i za autorův nezpochybnitelný SMYSL PRO JAZYK, který za posledních dvacet let u mnoha jiných tuzemských detektivkářů povážlivě zakrněl.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Smrt v reality show v seznamech
v Přečtených | 12x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Knihotéce | 2x |
v Chystám se číst | 3x |
v Chci si koupit | 2x |
Autorovy další knížky
2013 | Odcizená krajina |
2015 | Zvěrolékařka na stopě |
2012 | Škola detektivů |
2018 | Slepé okno |
1989 | Hotelové povídky |
Michal Fieber alias Jaroslav Čejka má za sebou už hezkou řádku knih a na řemeslné stylistice je to znát. I když chybí osobité kouzlo, pořád je v tom příjemně hravá jazykomalba, která nemá prakticky šanci kohokoliv urazit. Problémem jsou však kompozice jednotlivých povídek. I když mají příběhy patinu detektivky, autor do vyšetřovacích her příliš nezabíhá, jen nadhodí ústřední zločin, představí základní podezřelé a pak v rychlosti určí, kdo je vrah. Rozkaz zněl v tomhle bodě evidentně jasně, takže konce nejen že nepřinesou překvapivé zvraty, ale ani zajímavé obraty, maximálně jemné morální ponaučení na dobrou noc. Tím pádem komisař Houdek vlastně ani moc nepátrá a častokrát je tu jen do počtu, nebo jako hloubavý a chápající zástupce staré dobré policie České republiky. Občas tu ještě probleskne linie z hrdinova osobního života, v lecčems evokující životní etudy poručíka Borůvky, ale pro všechen ten nevyužitý balast kolem mě spíš jen překvapilo, že tam vůbec nějaká snaha o nadstavbu byla.