Nimbus přehled

dnes

(SPOILER) 60% - "Každý den musím činit miliardy rozhodnutí a podnikat miliardy kroků (...) Uvědomil jsem si, že dokonalé skutky jsou pouze dva. Jsou nejdůležitější, jaké znám, ale já sám si je zakazuji a přenechávám je v rukou lidstva. Jsou jimi stvoření života... a jeho odebrání."
Po prvním dílu jsem hodně váhala, zda se pustit do pokračování, ale nakonec zájem dozvědět se "jak to bylo dál" převážil moje výhrady k uspořádání Shustermanova univerza a riskla jsem to. A zprvu dost litovala a dokonce uvažovala, že knihu i celou sérii odložím, protože v první třetině se to neskutečně táhlo - Citra se pokoušela stát čestnou smrtkou a Rowan se pasoval do role mstitele a definitivně ukončoval smrtky, které čestné nebyly (akorát škoda, že nebyl důslednější a některým dal šanci, která ho pak stála hodně). Jo a pořád se z nepochopitelných důvodů s Citrou děsně milovali, což bych na nich nepoznala, kdyby mi to autor jako všeznalý vypravěč pořád neopakoval. V jejich povahách, postojích a vzájemném vztahu tomu totiž nic moc nenasvědčovalo. V young adult literatuře jsem zvyklá na prokreslenější charaktery.
Naštěstí pak se na scéně objevil (opět ta Rowanova nedůslednost) nedokonale ukončený smrtka Goddard (a to ještě s tělem Rowanova kámoše) a jeho kumpánka Randová (ještě tak nejzajímavější postava v knize) a kandidoval na nejvyššího smrťáka s myšlenkou na zrušení kvót a možnosti neomezeného kosení (na druhou stranu to je asi tak jediný způsob, jak udržet velikost populace pod kontrolou, když všemocná AI Nimbus odmítá kontrolu porodnosti, takže je vlastně otázkou what´s the problem). No a když se děj přenesl na plovoucí ostrov nejvyšší smrťácké rady (obklopený pestrou rybí i parybí společností), nabralo to konečně grády, které mě s knihou celkem smířily. Plus tady místo zápisků Curieové z prvního dílu tentokrát kapitoly oddělovaly celkem zajímavě napsané postřehy AI Nimba o tom, jak organizuje život na Zemi a přibyla neméně zajímavá postava Nimbova utajeného prostředníka Greysona, který je jako agent ponořen tak hluboko, že se často ptá "proč jsi mě, Nimbe, opustil". A konečně je tu Citrin a Rowanův původní učitel Faraday, kterého jeho pátrání zavede do míst, která by ani samotný Nimbus nečekal... Ale jo, asi té sérii dám ještě šanci.

03.02.2025

(SPOILER) Nimbus je velmi zajímavým pokračováním Smrtky. Neměla jsem žádná očekávání, stejně jako u prvního dílu. Ale musím říct, že první díl se mi přece jen líbil o něco více. Nevím, čím to bylo. Nimbus byl mistrně propracovaný, ať už světem nebo vývojem postav a celého příběhu. Ale v nějakých ohledech mi přišel až trochu absurdní. Což není nic neobvyklého u sci-fi. Smrtka byla ale dílem, které mi připadalo trochu reálněji podané. Tak, že jsem si skutečně uměla i představit, že by takový svět jednou mohl nastat, což u Nimba už tak úplně neplatilo, ale nedokážu přesně popsat proč. Je to spíše takový celkový dojem utvořený z více momentů. Nic to ale nemění na tom, že jakožto celkový počin je to poměrně fascinující záležitost.
Co se týče postav, tak mi tu docela chyběl Faraday. Byl asi mou nejoblíbenější postavou prvního dílu a jeho postavu jsem zde celkem postrádala, připadal mi jako hodně obohacující článek. Těch několik málo momentů s ním v této knize jsem si aspoň více užila. Připadalo mi, že Curieová se celkem dost změnila, přišla mi taková více odvázaná a zkrátka jiná než v prvním díle, kde jsem ji asi měla trochu radši, přišlo mi zvláštní, jak se její charakter v tomto díle trochu změnil. Ale pořád byla samozřejmě jednou z mých oblíbených postav, ale méně než ve Smrtce. Konec Marie Curieové byl velmi smutný, byla škoda, že nemohla aspoň na chvíli zažít funkci nejvyšší sekáčky, protože by jistě byla skvělá. S Citrou jsem měla taktéž občas trochu problém, asi mi vadilo to, jak se v ní bily dva extrémy - nevěděla, zda se má cítit jako někdo vážený nebo naopak jako nula. To vedlo k tomu, že se snažila dostat do pozice až příliš sebevědomé dívky, i když zároveň v nitru byla nejistá, což jí dodávalo trochu nádech faleše. Ale i tak ji mám pořád v srdci, přece jenom jsme její i Rowanovu cestu měli možnost sledovat už od začátku a je to celkem dojemné, kam až se za tak poměrně krátkou dobu dostali. S Rowanem jsem soucítila, u něho naopak cením to, jak zůstával naplno sám sebou a i přes tolik neúspěchů, odmítnutí a všech možných hrůz se snažil prosadit svou cestu. Konec knihy týkající se těchto dvou byl dojemný a dodal mi pocit, že se přece jenom nedokážou úplně odtrhnout od emocí jakožto smrtky. Je ale zajímavé, že v prvním díle jsem měla radši Citru a Rowan se mi tam kvůli tomu, jak se pod Goddardovým vedením změnil, znechutil. V tomto díle se to ale otočilo a Rowan mi naopak připadal více autentický. Goddard a jeho crew (především Randová, která ke konci taky trochu pozměnila příběh), k tomu asi netřeba cokoliv dodávat. Štval mě už od prvního okamžiku, co se tak nečekaně a hnusným způsobem znovuzrodil, až do posledního. Kdo mě ale překvapil, byla postava Greysona. Tato linka mě opravdu bavila snad pokaždé. Bavil mě jeho charakter i jeho oddanost a konec mě v tomto ohledu celkem dostal. Poslední asi dvě strany už jsem očekávala, že se to stane, ale i tak je to fajn zakončení, které ale zavání tím, že to není úplný konec. Těším se na to, že by se mohla více rozvinout linka s Faradayem a Munirou a Zemí Šlofíků.
Nimbus byl celkově tak nějak jinak podaný, hlavně tím, že to bylo více o něm samotném, ty mezikapitoly s jeho "zpověďmi" byly vždycky zajímavé a zároveň i podnětné, i když ne se všemi myšlenkami jsem pokaždé souhlasila. Možná mi vadilo, že tam bylo hodně málo z toho reálného světa mimo cech smrtek. I proto mě asi bavily části s Greysonem. Místy mi tento díl připadal asi až moc revolučně pojatý, ale zároveň chápu Shustermanovu "message", kterou chtěl předat. I v relativně dokonalém světě si stejně najdou svou cestičku k moci ti, kteří chtějí ovládnout svět a provadí to tak nemilosrdně, že je jim úplně jedno obětovat cokoli/kohokoli, jen aby to uspokojilo jejich záměr a dosáhli pocitu vítězství nade všemi. Je taky zajímavé sledovat úplně jiné mentální nastavení lidí v této fiktivní budoucnosti, jelikož svět nepředstavuje taková rizika, jako ten náš - to Neal Shusterman zvládá dokonale. Tato série a celý její svět mě baví, je to asi nejzajímavější sci-fi svět, který jsem zatím měla příležitost číst a těším se na další díl. Zárověň bych moc ocenila film, který by už podle části "poděkování" v knize měl být v procesu realizace, tak uvidíme, kdy se ho dočkáme.