Snídaně šampionů přehled

19.12.2024

Kvalitu knihy tady víc než kde jinde podtrhuje kvalita drtivé většiny komentářů, pro mě na čele s Corsem, Rihitamou a Thorirem. Kniha, která mě v oněch raných osmdesátkách fascinovala svojí neuspořádaností, obrázky, vysvětlivkami a která podle mě není až zas tak kritikou, ale spíš nejpříhodnějším popisem naší současné existence. A vychutnáme si ji ještě víc dneska, protože leccos z toho, do čeho se Vonnegut strefoval už dost dlouho známe taky. Svět se za to půlstoletí, kdy kniha vznikla změnil brutálně a přitom se neměnil vůbec.

Mezi oněmi pro mě nejzajímavějšími recenzemi jsem vynechal toho, který používá jméno mirektrubak. Citujeme tady z nejrůznějších knih, já si dovolím odcitovat jeho pro ty, kteří to nepostřehli kus jeho příspěvku a který knihu i podle mě vystihuje asi nejlíp:

"Možná se mi to jen zdálo, ale měl jsem při čtení pocit, že i když nám lidem docela nelítostně nakládá, nastavuje nám deformující zrcadla jak na Petříně a vytahuje na nás všelijaké ty osobní a společenské kostlivce, tak že nás lidi má docela rád. Chci říct: i když je k nám kritický a nehodlá kritiku nijak mírnit, cítím tam laskavost a lidskost. To mi přijde důležité a přijde mi to fajn."

Doufám, že se na mě nebude zlobit a děkuji mu. Tady palce nestačí.

23.04.2024

Vonnegut sa v tejto knihe prejavil zase ako cynik, sklamany zivotom, ludstvom. Pisal ju v horsom obdobi a naozaj asi ho najviac pohanala dokoncit to len jeho laska k pisaniu, a jeho vecna potreba zabavat. Za mna je on akymsi bratrancom Woodyho Allena. Akurat viac tradicionalista a menej NewYorcan. Teda, newyorcan nie je vobec, skor taky svetoobcan. Kedysi v praveku ma k nemu priviedli jeho sci-fi dielka, a ta vlazna laska uz zostala. Rozumejte, nevyhladavam jeho knihy ale ked si nejaku vezmem do ruk, pripadne stiahnem, nelutujem a bavim sa.
Snidane/Ranajky/Breakfast su zvlastnym textom. Mozem sa Vam vcelku zarucit, ze nieco podobne tazko najdete. Skor ako uceleny pribeh a dej je to akasi kolaz a retaz volnych asociacii. Posledne slova jednej state inspiruju k rozvadzaniu v dalsej, a kludne potom Vonnegut preskoci zase k niecomu inemu. Je tu bezne ze sa dej vnara a vnara do dalsieho a dalsieho pribehu, napriklad opis poviedky ktoru hlavna postava napisala kedysi, vas prenesie do filozofovania, pripadne do deja filmu ktory postavicka jeho poviedky sleduje. A zase sa vynorite do reality. Vonnegut preklada text kresbickami, ako by vysvetloval fungovanie sveta malym skolkarom, a kniha je cela prespikovana jeho vysvetleniami, definiciami, pouckami tohto druhu. A cele je to nakoniec naozaj taka retaz kratkych minipribehov a volnych asociacii. Cely cas som si vravel ze Kilgore je sarkasticky vykreslene alterego autora a ze som ho prekukol. A este aj tento nazor mi Kurt na konci knihy rozbije. :) O com to cele vlastne je? Co by som napisal do maturitnej prace keby som musel? Popisal by som dvojicu hlavnych postav, co robili, uvod jadro zaver ale o knihe ako takej by to vobec nic nevypovedalo. Ved v ktorej inej najdete vedla seba obrazok rite (hehe a nie raz!) a citat ktory by sa dal do kamena tesat. A na dalsej strane lechtiva definicia "roztazenych bobrov" a nasledna analyza ich devalvacie.
Ako pisem, urcite Vam to nedava velmi zmysel, ze? Ucebnicovy priklad hravosti alebo.... potreby vlastnej terapie pisanim. Toto stredne obdobie Vonnegutovej tvorby je dost nejednoznacne. Ale zacnete citat, a nie je problem. Vsetko dava zmysel, len sa to... blbo opisuje. :)