Listy z vyhnanství / Úkryt přehled

"...v této válce jde dnes o něco jiného, než šlo na začátku, a až na konci půjde o něco jiného, než jde dnes.Tahle válka, myslím, vznikla a je bojovná z příčin a pro cíle, které ještě neumíme jasně vyslovit."
s. 15

"Člověk neunikne sobě, lidem, Bohu a světu najednou. Ať se schovává, je neustále ve hře. Každé jeho hnutí je kdesi měřeno a váženo." s. 16

"Pravá chvíle přijde v každém životě, jen ji poznat [...] Jen nezaspat ten čas, kdy smíme vystoupit z komparsu a vyslovit neodvolatelně svůj monolog a zahrát dobře svou úlohu!" s. 16-17

"Slova lásky a naděje nám roztávala na rtech, jakmile byla vyslovena. Vyprchal z nich dech věčnosti, protože jsme rozmělnili jejich platnost. Ale zbyl v nás hlad po tom, co bylo na začátku, kdesi na prahu života, a hrdlo trýznila žízeň po ovoci věčných slov, z něhož jsme měli na jazyku jen hořké slupky. Čím více jsme mluvili, tím hlubší bylo naše mlčení." s. 43-44

"Bože, jak divně je člověku u srdce, chystá-li se zradit!" s. 47

"Pachtili jsme se za dropty života, zatím co se nám hroutil život celý." s. 56

"Pořád jsem vzpomínal na zajíce, kterého sedláci v kruhovém honu chytnou do rukou. Pustí ho, aby ho mohli zastřelit v běhu, jak káže myslivecká čest. Je v těch několika okamžicích před smrtí zajíc svobodný? Vidí slunce? Myslí na svůj pelíšek? Na vonící jetelisko? Ne, neviděl jsem kolem sebe lidi, jen zajíce, pádící s větrem o závod." s. 71

"Mé druhé já, jež poslouchalo, pozorovalo, a kulo cosi jako plán, rozpoznalo závratně rychle, že obludnost světa, před nímž se skrývám, není v jeho vnější podobě, nýbrž v jeho vnitřním ústrojenství." s. 104