Spodní zrcadla přehled

28.04.2019

V Návratu Krále Šumavy má David Žák skvostné lyrické popisy, dokazuje, že umí básnit.
Ovšem básnická forma "jihočeských japonérií" , kterou zvolil ve sbírce Spodní zrcadla, mě neoslovila. Množství metafor se dá těžko rozšifrovat. Básně mají niterný, často erotický podtext.
Sbírku tvoří 4 oddíly (Výlet zpátky, Zlatý déšť, Spodní zrcadla a Záda řeky), které jsou ještě vnitřně rozčleněné. V řadě básní autor vzdává hold různým osobnostem (W. Whitman, J. Hájíček).


"Až cizinko až náhodou mě potkáš
A bude touha se mnou hovořit
Proč neřekneš?
Proč budu mlčet já?" (s. 29 - Tobě /Walt Whitman/)

"Tví koně zelení
v zelené pastvě pomazlení
průsvitní zemí klamně říhají
stopy roztroušené v stráni
čekají na polibek
v květnatých peřejích

táhneš pustinou obejmout draka
tam u nás
za vsí" (s. 111 - Jiřímu Hájíčkovi)

Nejvíc se mi líbily verše z oddílu Šupiny per (kromě Jiřímu Hájíčkovi ještě Babičce, Život, Stárnu).

ŽIVOT
užasle civí do propasti
Svítá (s. 113)

Výborný je doslov Ivo Haráka. "V Žákově poezii navíc nikdy přesně nevíme, ke které rovině můžeme danou textovou sekvenci přiřadit - jako by nám takto básník nabízel několikerou možnost čtení." (s. 126)