Správní právo procesní přehled
Soňa Skulová , Petr Průcha , Petr Havlan , Stanislav Kadečka , Alena Kliková , Lukáš Potěšil
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/459213/mid_spravni-pravo-procesni-aZ7-459213.jpg
3
6
6
Aktualizované vydání publikace přináší nejen teoretický základ, ale také ucelené a vhodně strukturovaný výklad hlavního správního procesního předpisu, kterým je správní řád, a přiblížení úzce navazující oblasti soudního přezkoumání. Zpracovány jsou poznatky z aplikace správního řádu a také soudního přezkumu, zohledněny jsou změny, k nimž došlo v příslušných zákonných úpravách od minulé publikace. Reflektován je vývoj názorů na některé podstatné procesní otázky (a také některé související hmotněprávní), jak se projevuje v rovině teoretické, metodické, a také v judikatuře. Důkladně je rozpracována oblast základních zásad činnosti správních orgánů. Problematika jednotlivých druhů postupů, které správní orgány realizují, je podána uceleně a v logických souvislostech, jak vychází z obecné úpravy, s využitím konkrétních příkladů z oblasti obecné úpravy správního procesu, a také z vybraných zvláštních úprav.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Správní právo procesní. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (3)
Je to ve své podstatě přepsaný zákon. Téměř žádná přidaná hodnota. Ale myslím, že ve finále mi pomohla.
Je to trochu ironie, že první kniha roku 2019 je tato a že ji dokonce můžu zařadit i do letošní výzvy jako knihu s méně než 10 komentáři :-)
.
Nečetla se špatně, ale některé části byly až příliš podrobné a zejm. opravné prostředky by mohly být vysvětleny srozumitelněji a přehledněji.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Správní právo procesní v seznamech
| v Přečtených | 7x |
| ve Čtenářské výzvě | 1x |
| v Knihotéce | 5x |
Štítky knihy
učebnice správní řízení, správní řád učebnice vysokých škol, skripta veřejná správa správní právo učebnice práva
To je stále dokola to samé, až už je mi z toho smutno. Je to jedna k jedné furt to samé dokola, jako by skoro naše doktrína veřejného práva nebyla sto vyprodukovat něco lepšího. Což je obecně vůbec dost tragické.
Uznávám, s tvrzením, že se jedná o opisování zákona (dobře, dvou), bych si v tomto případě nevystačil. Knížka je poměrně tlustá, SŘ na straně druhé je celkem prcek. Takže ne, není to opisování jen zákona, je to k tomu opisování judikatury, citování děl přibližně stejné kvality a sem tam nějaký pokus o doktrinální práci. Sem tam. Jak ty pokusy dopadají? Nu, buď se skládají z citací latinských frází, nebo jsou vysloveně prázdné.
Podivejte se, proces je vždy složitou věcí. Je to komplexní a rozsáhlý děj, skládající se s dílčích postupů, založených na dílčích institutech. A ty instituty mají za sebou vývoj dvou stovek velice nabytých let, plných změn, komplikací a mimořádně inteligentních právníků. (Samozřejmě civilních procesualistů, správní řízení vzešlo z civilního soudnictví.) Pokouší se tato "učebnice" popsat takový vývoj? Ne. Dobře, to lze očekávat od odborných prací (které se ovšem v našem prostředí omezují toliko na výčet historické úpravy bez doktrinální reflexe), nebo výjimečně kvalitních učebnic. Popisuje tedy tato učebnice alespoň závěry právní vědy (dobře, to není fér, správní věda u nás závěry takřka nedělá, tak jak by je učebnice mohla shrnout)? Ne. Tak třeba..negativní podmínku řízení tvoří jednak litispendence, jednak rei adminisratae. Prvá vyvěrá z předmětu sporu o němž se spor aktuálně vede, druhá z předmětu sporu, o němž již máme pravomocné rozhodnutí. Přejděme klidně, že předmět sporu učebnice nevymezuje vůbec a nijak. Právní moc? Pojednání na dvou stránkách, naprosté ticho o mezích (věcných, časových, subjektových) právní moci. Na základě této učebnice prostě nebudete schopni určit ani to, zda řízení můžete vést! Dokazování. Mimořádně složitá otázka nejen v konkrétních důkazních prostředcích, jejich využitelnosti a provádění, ale i v průběhu samotného dokazování. Myslíte, že kniha zná rozdíl mezi břemeny a povinnostmi? Ne, nezná. I kdyby správní proces neměl břemena (jakože k tomu mám výrazně skeptický postoj, alespoň pokud jde o řízení o žádosti), je vhodné alespoň ten fakt konstatovat. Osobně mě pak irituje naprostý nedostatek ryze správněprávní doktríny (předešlé výtky opravdu mají kořen v civilním procesu) – například veřejnoprávní smlouvy. Pojednávají (kvalitu nechme stranou) o smlouvách koordinačních a subordinačních, nadále o smlouvách o výkonu veřejných subjektivních práv mezi účastníky. Je tu alespoň povrchní zamyšlení o tom, zda je výčet uzavřený? Není. Je tu zamyšlení, že by snad údajné veřejnoprávní smlouvy třetího typu byly úplně obyčejnými procesními smlouvami? Ne, nic takového tu není. A mě to vadí! Proč o tom musím přemýšlet já? Od toho snad máme právě administrativisty.
Jako já nechci obvinit tuto knihu z úplného lajdáctví a neschopnosti. Tak to není. Je napsaná celkem prostě a základy procesu patrně podává přehledně. Některé části jsou lepší, jiné horší. Ale tohle přece není učebnice, to jsou skripta. A na skripta je ta knížka, pardon, trochu dlouhá.
A propos, ještě jedna věc mě štve. Zásady. Je jim věnován vcelku dostačující rozsah publikace, ale opět, autoři buď některým věcem nerozumí, nebo je primitivizují úmyslně a degenerují tak mozky studentům, což neshledávám vhodným. Já si nedovedu představit, jak by mohl někdo vážně napsat, že zásada jednotnosti řízení je modifikována zásadou koncentrace řízení. Podivejte se, máme dvě duality. Zásadu legálního pořádku (rozfázovaný proces) a arbitrárního pořádku (jednotný proces) a pak tu máme zásadu eventuální a koncentrační - ty jsou jejich konkrétními odrazy. K tomu máme institut (ne zásadu!) koncentrace řízení, která soustřeďuje důkazní návrhy jen do určitého okamžiku jednání. To je ale přece něco úplně jiného! A nelze to zaměňovat, postupně to totiž vede k retardaci správní vědy i správního procesu jako takového.